Vždy když slyším, povzdechy nad tím, že ve výchovách obecně (a v těch estetických obzvlášť) hodnotit jaksi nejde, nemůžu se ubránit dojmu, že se míchá hned několik problémů. Dnes se zmíním alespoň o pěti z nich.

  1. Hodnotit neznamená automaticky klasifikovat. Bez hodnocení, tedy bez toho, že se budeme snažit odhalit, a pak pojmenovat, co je hodnotné více a co méně, obávám se, není výchovy. „Mám radost, že ses dnes dokázal tak zabrat do práce“. „Plakát by byl možná působivější, kdyby nestrhávaly pozornost 4 různé typy písma.“ „Dneska mě to fakt nebavilo“. – To všechno jsou hodnocení, a tedy jak vidno, ve „výchovách“ se bez hodnocení opravdu neobejdeme.
  2. Potíž s hodnocením může často znamenat potíž s cílem. Pokud ráno váháme nad tím, co si vezmeme na sebe, hodnocení se rovněž nevyhneme. A naši volbu nám velmi usnadní, když si uvědomíme, co od našeho „outfitu“ očekáváme. Chceme oslnit, či jen nepozorovaně vynést koš? Chceme, aby nám netáhlo na záda, nebo abychom nemuseli nahonem nic žehlit? Jak vidno, málokterá součást  šatníku vyhoví všem kritériím. Musíme se rozhodnout, co je pro nás v našem hodnocení opravdu důležité, a podle toho budeme volit. S hodnocením ve výchovách je to zrovna tak. Například pokud je pro mě v daný okamžik cílem, aby si žáci osvojili dovednost namíchat pomocí dvou barev co největší množství valerů, hodnotit se pak mohou podle předem známých kritérií sami prostým počítáním. A je už vedlejší, jestli škála bude od 1 (za X a více tónů) do 5 (2 základní barvy) nebo od „smajlíka“ po „nesmajlíka“. Pokud je pro mě ale ve stejné aktivitě klíčové, aby si studenti navzájem pomáhali (cíl je primárně osobnostně-sociální), použiji k hodnocení aktivity spíše skupinovou reflexi či třeba individuální či skupinové sebehodnotící dotazníky. A ve větším měřítku to platí zrovna tak. Pokud si neujasníme, PROČ vlastně estetickou výchovu učíme, co je tím klíčovým cílem, pochopitelně budeme v hodnocení spíše váhaví a nejistí.
  3. Otázka talentu. Pokud někdo „nemá buňky“ na matematiku, matematiku samotnou to v našich očích nějak nediskvalifikuje. Jsme pochopitelně vděční za individuální přístup učitele, a chceme, aby s hodnoticími prostředky zacházel citlivě. Také budou případy, kdy bude vhodnější používat jako měřítko hodnocení spíše předchozí výkony konkrétního žáka, než normu danou třídou, či nějakým vnějším kritériem (násobilku už musíte znát bez chyb). V čem by to ve „výchovách“ mělo být jiné? To, že se někomu bude snáz skákat přes kozu a jinému lépe modelovat z plastelíny jen odráží naši individuální rozmanitost. Není třeba nad tím zoufat, ale osahávat si a posouvat naše individuální hranice. A pokud bude hodnocení používáno pedagogicky poučeně a citlivě, myslím, že by tomuto procesu mohlo velmi napomoct.
  4. Otázka absolutních kritérií. Častým argumentem proti „hodnocení výchov“ je ten, že v češtině můžeme označit hrubku, v matematice rozpoznat správný výsledek. Dokonce i v tělocviku změříme skok do dálky. Ale v estetické výchově prý nic takového neplatí… A nebo platí, ale jinak? Co takhle pojmout hledání podstaty hodnot v estetické výchově jako výzvu pro všechny zúčastněné? Pomoci nám může například již zmíněné hledání kritérií, nebo snaha pojmenovávat, kde je v konkrétním díle něco jedinečného, kde je v konkrétním díle něco, co nás provokuje, těší či baví.
  5. Náročné neznamená nemožné. Ze všeho uvedeného je asi patrné, že hodnocení v estetické výchově (ale i kdekoli jinde) považuji za nesmírně náročný proces, který klade nároky nejen na učitelovu systematičnost a pořádnost, nejen na jeho tvořivost a vzdělanost, ale i na jeho pedagogickou citlivost a lidský takt. Přesto všechno si myslím, že rezignace na hodnocení je v jistém smyslu rezignací na cílené a kvalitní vzdělávání. A to, o tom jsem přesvědčena, potřebujeme ve výchovách stejně, jako kdekoli jinde.

PS: Pokud by Vás zajímalo, jak se s hodnocením vypořádávají učitelé výtvarné výchovy na českých základních školách, můžete se podívat na článek Paleta hodnoticích situací a hodnoticích přístupů ve výtvarné výchově v časopise Studia Pedagogica. Pro promýšlení Vašich hodnoticích kritérií pak doporučuji článek Evaluační kritéria pro výtvarnou výchovu, a pro všeobecný přehled o hodnocení ve škole pak známou knížku doc. Jana Slavíka, kde je jedna kapitola věnována i možnostem hodnocení v estetické výchově.

Autorem úvodního obrázku je emilius da atlantide (www.flicker.com)