Snad jen to nejlepší

Stalo se již takovou vánoční tradicí, že na stránkách Estetické výchovy zveřejním svoji novou knihu. Tentokrát jsem ji vydal vlastním nákladem ve dvaceti kusech a verše jsem psal ručně. Vyžádalo si to svůj čas, ale držel jsem se rady Austina Kleona z jeho knihy „Kraď jako umělec“, která říká „Pracuj rukama“. Při psaní každé knihy jsem tak strávil jistý čas nad knihou a přitom i pomyslně s blízkým člověkem, kterému ji chci darovat.

Uvedu tady ještě jednu z deseti rad, kterou Austin Kleon uvádí: „Napiš knihu, kterou bys chtěl číst“. To je rada, kterou se řídím při psaní každé své knihy. Ať už to byla sbírka básní, knihy o architektuře („I domy mají duši„, „Kdyby stěny mohly mluvit„) nebo vyprávění o obrazech („Nech umění vyprávět„).
 

Asi i proto jsem si knihu „Snad jen to nejlepší“ nadělil především sám pro sebe. Ale podělím se o ni. Dvaceti kusy. Tady na webových stránkách. A z části také výstavou „V tom okamžení“ v kavárně Amadeus při Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Výstava potrvá do 31. ledna 2017 a srdečně vás na ni zvu.

 

„Tak snad jen to nejlepší, pane Jiří.

Letos to dělá rovných 34.“

(Telč)


I.

Dolce vita

milé děti

Život vás vítá

ale letí…

(Hlubočky)


II.

Strach stranou a skočit do neznámých vod

nade mnou bdí máma anděl lodivod

(Litomyšl)


III.

Nepromarni svou šanci, holenku

máme tu totiž pánskou volenku

(Litomyšl)


IV.

Než vyroste z dětských her

měl by zvolit správný směr

(Litomyšl)


V.

Ve výskoku v tom okamžení

rázem ztuhne i úsměv na rtu

Když už není co k odražení

vsadí vše na jedinou kartu

(Litomyšl)


VI.

Ještě se drží máminy sukně

až jednou přijde nad ránem domů

s klukem který v předsíni tiše se zouvá

„Co koukáš, mami, to je můj kluk ne?“

a malý outěžek navrch k tomu

co pod plesovými šaty se jí vzdouvá

(Svatý Kopeček u Olomouce)


VII.

Jako na lodní přídi

vyhlíží do daleka

Kdo tuhle plavbu řídí?

a co tam v dálce čeká?

(Praha)


VIII.

Do kterého konce světa míří,

do nekonečných dálek, kam?…

Na břehu sedím já, prosťáček Jiří,

jsem zvědavý, a tak se ptám…

(Cuxhaven)


IX.

Ve svěží bríze s výhledem do daleka

našli si závětří… mají to dnes kliku

Přečtou si verše co píší do šuplíku

Chlapi sobě však shodila by se deka

(Cuxhaven)


X.

Pánové nad šálkem kávy

v ulici Betlémská

mluví o pozlátku slávy

jež je jen pozemská

(Praha)

 ——-

XI.

V naleštěné káře

projet celý svět

či pronajmout si kanceláře

a nemít cesty zpět?

(Šumperk)


XII.

Každý po své vlastní ose

brodí se svojí strouhou

Každý ve své ranní rose

je kapkou v moři pouhou

(Zlín)


XIII.

V životě spíše hledat pevný bod

Nežli se věčně snažit o závod

(Ještěd)


XIV.

Složit si v písku suchém jak troud

a v řece přeprat prach z dlouhé cesty

Od břehů dál nás přepere proud

navzájem děláme si záchranné vesty

(Wittenberge)


XV.

Ještě dřevěný kříž

a dokonáno jest

Směrem výš, víš

vede více cest

(Ještěd)


XVI.

Květiny v truhlíku pro božího syna

který vzal na sebe všechny naše hříchy

Dneska zalévá soused. Týden je lichý

Tak my tady věříme a nelze jinak

(Topolany)

 ——-

XVII.

Jak děravá že je naše víra?

Je na ní stín a v něm zeje díra.

(Neratov)


XVIII.

V třiatřiceti prokláli tě hřeby

Snímání z kříže Kladení do hrobu

Snad že máš prošlé datum spotřeby

Stále však platnou záruční dobu

(Stará voda)


XIX.

Někde kdesi

čekáme v čekárně na zázraky

Pod nebesy

čekáme až rozejdou se mraky

Já… Ty… Oba…

Čekáme… je to ale doba

(Neratov)


XX.

Do kostela necestou přes strniště

Poděkovat Bohu za chléb vezdejší

Za letošek i to co vzejde příště

Zasít modlitbu za léta pozdější

(kdesi u Plzně)


XXI.

A občas na mne padne krize

Snad ne ta středního věku

Ta mne teprve čeká

Dočítám se pak v chytré knize

že záleží na člověku

Člověk od člověka

(Telč)


XXII.

Propůjčím madoně svoji tvář

V tu chvíli zahalí ji stíny

V tu chvíli pozbyde svatozář

Tu ať jí půjčí někdo jiný

(Litomyšl)


XXIII.

Tady už se ke mši dávno nezvoní

a žijeme tu takříkajíc na povel

Tady u nás život dávno nevoní

a žije se jen když přivezou Litovel

(Jiříkov)


XXIV.

K těm dámám nezachoval se život vlídně

Mužům pro řízky jedou až do Vídně

(Horní Loděnice)


XXV.

Najde si místo kde se dobře kouří

Nějaký zapadlý kout

kde bude mít krytá záda

Módní policie se divě bouří

vždyť kouření je dnes out

Co naplat když to má ráda…

(Praha)


XXVI.

Pohledy jen letmé mysl se pozdí

vždyť na panáka není nikdy brzy

Své nářky na Letné vyspílá do zdi

od rána roní Stalinovy slzy

(Praha)


XXVII.

Strejdo, překroč své limity

Když můžu já, můžeš i ty!

(Olomouc)


XXVIII.

Večerní chvilka poesie

Chceš boty? Podej si je

Chceš-li létat s ptáky

vstávej a leť taky!

A chceš-li ještě víc

sáhni si na Měsíc!

(Praha)


XXIX.

Květina? Snad darovaná z lásky

Něžný dar od tajného ctitele

jenž promíjí i její vrásky

a stáří podepsané na těle

(Praha)


XXX.

Stáří jde příkrokem a je už nahrbené

zatímco dětství kráčí tanečními kroky

Pohledy svými se minuli. Nota bene

minuli se o celé světelné roky

(Olomouc)


XXXI.

Dát cigáro do koutku huby

a nechat vyvolat staré vzpomínky

Od křtin po svatbu přes zásnuby

skládat odžité jak z vajglů komínky

A zlatý hřeb?

Chcete vědět víc?

…Inu pohřeb

rakovina plic…

(Telč)


XXXII.

Pár svěžích momentek z našeho škádlení v trávě

zachytit mládí v krátké fotografické zprávě

než i dnešní den začne se pomalu šeřit

Pár momentek kdy létu už docházejí síly

tak jako barvy i vzpomínky se v šedou slily

a za pár let tomu nebudeme sami věřit

(Zlín)


XXXIII.

Opustit milenky ženy děti a zvednout kotvy

Opustit zázemí pevný břeh a vrátit se kdoví…

Je červenec drahá snad vrátím se v lednu

neklesej na mysli, já neklesnu ke dnu…

(Hamburk)


XXXIV.

Napsat dopisy

Ty pozdravy z cest

a letních prázdnin

Ještě podpisy

Na závěr Pé Es

brzy se vrátím

(Litomyšl)


Došel až na sám kraj světa

Po cestě utrousil několik vět

Došla slova Končí věta

Nakonec aby vzal těch pár slov zpět

(Cuxhaven)


Kniha v pdf Jiří Přivřel – Snad jen to nejlepší (2016)

Pozvánka na výstavu „V tom okamžení“ (vernisáž je již pasé) do olomoucké kavárny Amadeus Pozvánka V tom okamžení

 

 

 

 

Napsat komentář