Za vším hledej D.E.S.I.G.N.

„Co je to design?

Design (čti dyzajn) je prostě a jednoduše navrhování nejrůznějších věcí. Neboli vymýšlení, jak se mají vyrobit a jak mají vypadat. Rozhlédněte se po svém pokoji – prakticky všechno, co v něm vidíte, někdo navrhl: postel, matraci, záclony, koberec, psací stůl, židli, lampu, poličku na knížky, sešit, aktovku, počítač, pastelky, penál… a taky obal od bonbónu, a dokonce i samotný bonbón.“ 

Na konci roku 2015 se český knižní trh dočkal milého překvapení v podobě knihy „D. E. S. I. G. N. neboli Domácí encyklopedie seriózních i groteskních nápadů“. Kniha se bohužel nedostala do běžné knižní distribuce, a tak na ni nebylo možné natrefit při mnohdy zoufalém vybírání vánočních dárků na poslední chvíli. Škoda, vždyť v předvánočním čase do knihkupectví zajde snad i analfabet, který někde slyšel, že nejlepším dárkem je kniha. Knihou neurazíš a knihou „D. E. S. I. G. N.“ zaručeně potěšíš!

Kniha je určena především dětem, proto cesta k designu vede sladkou oklikou přes bonbóny. Podobně jako její předchůdce, kniha „D. O. M. E. K.“, o které jsem psal v článku „D. O. M. E. K. aneb Architektura nás baví“, je i nová kniha k dostání pouze u nakladatelky Jany Kostelecké, případně snad ve vybraných knihkupectvích (PageFive). Je ji tedy možné objednat na webových stránkách, které ke knize vznikly. Webové stránky jsou jakousi nástavbou knihy, kde si posléze spíše dospělí zmlsaní čtenáři mohou rozšířit obzory, a učitelé případně objednat workshop pro žáky. Jedná se tedy o živý projekt, který vydáním knihy samotné nekončí.

Stejně jako pod předchozí knihou věnující se architektuře, tak i pod aktuální novinkou jsou podepsáni polští výtvarníci Aleksandra a Daniel Mizielińští. Tentokrát si k napsání textů přizvali Ewu Solarzovou. Kniha v Polsku vyšla již v roce 2010 a po pěti letech se dočkala českého překladu. Mám z toho nemalou radost, neboť knih, které si kladou za cíl zprostředkovat hravou a zábavnou formou malým čtenářům dějiny umění, potažmo dějiny užitého umění, u nás nevychází mnoho. Z toho mála mne nyní napadá trilogie knih zabývající se divadlem, operou a baletem, o které jsem na Estetické výchově psal v článku „Když nás divadlo, opera a balet baví“. Z poslední doby pak nemohu nevzpomenout cenou Magnesia Litera oceněnou knihu „Proč obrazy nepotřebují názvy“ od Jiřího Franty a Ondřeje Horáka. O té jsem psal pouze na fb, řada šikovnějších recenzentů (respektive recenzentek, kupříkladu Klára Kubíčková nebo Milena Šubrtová) mne předběhla… Knize se tak dostalo zasloužené pozornosti. Nakonec udělení prestižní literární ceny by mohlo být signálem, že vzdělávací, přitom hravé uměnovědné knihy pro mladší čtenáře na jinak přesyceném českém knižním trhu chybí. Navíc s potenciálem pobavit a obohatit i (pra)rodiče nebo starší sourozence. Vždyť bonbóny tu a tam mlsáme všichni, bez rozdílu věku…

Předchozí kniha „D. O. M. E. K.“ se věnovala architektuře a úžeji se zaměřila na různé, ne zrovna tradiční formy rodinného bydlení, tedy na domek. Nová kniha „D. E. S. I. G. N.“ představuje celkem sedmdesát designových kousků, které se zapsaly do dějin užitého umění. Některé modely jsou vyloženě ikonické, jiné zase natolik jedinečné a originální, že i takové úlety si v knize svoji dvoustranu zaslouží. Nechybí legendární modely sedacího nábytku, stolků, svítidel či kuchyňských potřeb.

Celé to krásné knižní dobrodružství započal v polovině devatenáctého století pan Michael Thonet a jeho židle židlí z ohýbaného dřeva. To našince, přestože byl Michael Thonet Němec, potěší. Nakonec jím započatá tradice výroby židlí úspěšně pokračuje v Bystřici pod Hostýnem dodnes. Pomyslnou tečku příběhu pak představuje modulární knihovna španělského designéra Marti Guixé z roku 2011.

Bezmála polovinu ze sedmdesáti vybraných modelů tvoří novější modely navržené po roce 2000. Čtenář je přesto seznámen s takřka vším zásadním z historie designu. Vedle Thonetovy „židle židlí“ je to „barevné křeslo“ Gerrita Rietvelda, „křeslo z řídítek“ Marcela Breuera, „stroj na spaní“ Le Corbusiera či „faraonův dar“ neboli křeslo Barcelona od Ludwiga Miese van der Rohe (můžeme je vidět na vlastní oči v brněnské vile Tugendhat). Čtenář se také dozví, že židle nemusí mít nutně čtyři nohy, ale vystačí si i s jednou jedinou. Zrovna tak křeslo nemusí mít klasickou podobu, jak bychom očekávali, ale může mít podobu baseballové rukavice nebo smyslných rtů. Nábytek pak nemusí být zkonstruován jen z tradičních materiálů, jako jsou dřevo nebo kov, ale také z papíru, slámy či z odpadu. Fantazii se meze nekladou.

Jistě pak potěší, když při listování knihou narazíme na něco známého. Třeba na křeslo v podobě látkového pytle plného polystyrenových kuliček. Tento známý sedací kuličkový vak navrhli italští designéři již v roce 1968. Při setkání s něčím známým si uvědomíme, že ten design není něco, co by bylo mimo náš svět, ale je něčím, co je nám důvěrně blízké, co používáme, na čem sedíme či lenošíme.

Každému modelu jsou věnovány dvě strany knihy (výjimečně čtyři). Texty jsou stručné, poutavé a rozhodně nenudí. Hlavní předností knihy jsou ilustrace, které v hravé zkratce dokážou vystihnout to nejpodstatnější a dílčí souvislosti uvést v jeden harmonický celek. Kdo se chce dozvědět více, může navštívit výše uvedené webové stránky projektu a případně se dovzdělat.

Kniha má nepochybně potenciál podpořit kreativitu malých čtenářů. Kdo spíše než děti mají ten vzácný dar přicházet s groteskními nápady? Možná, že kdybychom je my dospělí brali trochu více seriózně, mohly by se časem zařadit do této domácí encyklopedie seriózních i groteskních nápadů.

Trošku zamrzí, že v knize chybí zastoupení českých designérů. Jedinou souvislost s naší zemí má pouze zmíněný Michael Thonet. Přitom ve dvacátém století i na začátku toho jedenadvacátého u nás byla navržena celá řada zajímavých modelů nábytku, hraček i věcí běžné denní potřeby. Pro rozšíření povědomí o českém designu doporučuji webové stránky Czech 100 design icons. Autoři do knihy ovšem neopomněli zařadit polské designéry, což považuji za velmi dobré. Koho byste z našich designérů zařadili do knížky „D.E.S.I.G.N.“ vy?

Jedinou výtku bych měl k českému překladu slova design. Proč je překládat jako průmyslové výtvarnictví, když máme zažitý český termín umělecký průmysl? Ale nechci být hnidopich. Celkově chválím tento počin polských autorů. Sám jsem zvědavý, čím nás naši severní sousedé ještě v budoucnu překvapí… Vyhledal jsem, že v Polsku vyšla i kniha o umění S.Z.T.U.K.A., tak věřím, že i té se u nás jednou dočkáme.

Není odšťavňovač jako odšťavňovač. Jsou odšťavňovače a je odšťavňovač od Philippa Starcka.

Není odšťavňovač jako odšťavňovač. Jsou odšťavňovače a je odšťavňovač od Philippa Starcka.

Zdroje:

MIZIELIŃSKA Aleksandra, MIZIELIŃSKI Daniel, SOLARZOVÁ Ewa (2015). D.E.S.I.G.N. Praha: Jana Kostelecká.

Napsat komentář