I domy mají duši

P1100275

I domy mají duši

Josef Hoffmann, Adolf Loos, Jan Kotěra, Josip Plečnik

aneb čtyři velké příběhy

I domy mají duši – titul

P1100277

Titulní list a motto

 

P1080790 web

Račte vstoupit

… bez obav. Nezouvejte se. Nebojte se poesie. Jen si očistěte boty o rohožku. Ne, opravdu, v tomto domě nestraší. Ono nikdy nevíte, co na ulici vyšlápnete. Nemějte strach z velkých příběhů. Chovejte se tu, prosím, jako doma. Možná jen trocha té pokory je na místě…

Cestování spojené s hledáním. Dlouhé jízdy vlakem. Stovky kilometrů ušlapaných na kole. Tisíce kroků ulicemi Vídně, Prahy, Brna s mapou města s nahusto vyznačenými orientačními body a základními poznámkami. S batohem plným knih na zádech. Svým způsobem to není nepodobné oblíbenému geocachingu. Z pohodlí domova najdete dům a tomu přizpůsobíte svoji další cestu. Trochu dobrodružství. Jsou to spíše jarní a podzimní výlety do měst, kdy člověk rád na chvíli vyhledá útočiště kavárny, aby nabral dech…

Bez zanícení a zápalu pro věc, bez nadšení by to nejspíše byla strast a zůstalo by jen u toho posezení v kavárně. Neseznámí-li se jeden dostatečně s literárními prameny, může přijít na místo, kde očekává architektonický skvost a nakonec zjistí, že byl v lepším případě přestavěn, kdy původní koncepce vzala zcela za své. V horším případě byl dům zbořen a na jeho místě stojí obyčejný činžák nebo nevkusné obchodní centrum. To pak vysvětluje, proč byla v knize použita dobová černobílá fotografie… 

A pak je tu posedlost. Ta mi byla vždycky tak nějak vlastní. Aktuální posedlost architekturou, jejímž spouštěčem byla návštěva brněnské vily Tugendhat v červnu roku 2014. A nakonec také posedlost samotným psaním. Zaujetí tématem, studium pramenů, touha vidět to na vlastní oči, poskládat si to vše do souvislostí. Vypořádat se s tím vším vlastním příběhem. Dokud nevezmu pero do ruky a nepopíši o tom sešit, nejsem hotov. Vím, že kdybych nepsal o architektuře, psal bych o něčem jiném. Prašť jak uhoď…

Jsou to čtyři velké příběhy. Příběhy čtyř architektů, kteří se narodili kolem roku 1870 a jako mladí přišli do Vídně. Josef Hoffmann, Adolf Loos, Jan Kotěra, Josip Plečnik. Patří k zakladatelům moderní architektury. Kromě Plečnika se narodili na našem území. Kromě Loose studovali architekturu na vídeňské Akademii výtvarných umění u profesora Otto Wagnera. Hoffmanna s Loosem pojila celoživotní vzájemná nevraživost a nepochopení. Kotěru s Plečnikem pojilo celoživotní vzájemné přátelství. Všichni čtyři zažili období vídeňské secese přelomu 19. a 20. století. Období, kterému se vznešeně říká belle èpoque nebo fin de siècle. Všichni čtyři také zažili zánik Rakousko-uherské monarchie. Bylo to velmi krásné období, do kterého je radost se vracet. Josef Hoffmann, Adolf Loos, Jan Kotěra, Josip Plečnik. Jsou to čtyři krásné příběhy…

Historik architektury Rostislav Švácha se domnívá, že by architekti před spaním měli číst básně. Vladimíra Holana sice považuje za depresivního, ale právě on se ve svých básních architektury dotýká… Vladimír Holan byl svého času další z mých posedlostí a má láska k jeho básním a zaujetí jeho osobností přetrvává. Depresivní, ponuré, temnomyslné… mně čtení Holanových veršů vždy přinášelo jen radost a potěšení hraničící s rozkoší. Básně „Osud“ a „Borovice“ mají se čtyřmi příběhy hodně společného. Nepochybuji o tom, že tehdy architekti básně četli. A že se na ně osud usmál. A i kdyby jenom jednou, tak byli při tom…

I domy mají duši… za ten název děkuji Michaele Johnové Čapkové, která tak nazvala jeden animační program v Muzeu umění Olomouc. Při psaní příběhů mi najednou vytanul na mysli a já jsem rázem věděl, že to je ten pravý název. Vždyť i domy mají duši. Ne snad, že bych o tom předtím pochyboval. Tak jako ji má obraz, socha či jiné umělecké dílo. Tak jako ji mám já a vy. Asi tou duší myslíme každý něco trošku jiného, ale tušíme za tím něco sotva uchopitelného; něco, co nás přesahuje, co jsme si ovšem schopni uvědomit a co v nás vzbuzuje údiv a němý úžas. Zastav se tady!… Mlč!… A rozjímej!

Mnohdy tu duši můžeme u starých domů cítit ještě i dnes. Bez ohledu na to, jestli je to katedrála, divadelní budova, obyčejný prostý dům, kaplička v poli u vozové cesty nebo kadibudka stlučená ze surových prken u selského stavení, s vyříznutým srdíčkem ve dveřích pro lepší cirkulaci vzduchu. Může to být i ošlapaná dlažba pod našima nohama…

Těm domům dá duši architekt. Život jí vdechnou jejich obyvatelé. Podepíší se na ní staletí. Osudy obyvatel, nejen těch původních. Léta na duši udělají své a zanechají na ní své stopy. Zrovna tak doba duši utuží. Nebo ušlape. Politické režimy, módní stavební trendy, nešvary plastových oken. Někdy je duše domů před tím vším jakoby zázrakem ušetřena, jindy se na ní čas podepíše výrazněji. Hlouběji. Jsou to vrstvy sedimentací. Slupky letokruhů. Hluboké brázdy vrásek. I po dlažbě se projde Tomáš Garrigue Masaryk, nacisté, rudá armáda a za zády Václava Havla davy turistů, kteří chvíli před tím objevovali genia loci Prahy a v uličkách Starého města pražského hledali duši Franze Kafky…

Knihu věnuji své manželce Daniele Beranové. Těší mne, že ty duše domů objevuje se mnou, a že jí to snad do jisté míry přináší radost. Že dokáže snést i ty případné strasti a včas mi připomene, že je nejvyšší čas na nějakou tu kavárnu, snížit tak hladinu krve v kofeinovém řečišti. Vzala si mne i s tou posedlostí, takže věděla, do čeho jde… Nakonec je milé a úsměvné, když se mne při psaní těchto řádků zeptá, jestli mám čas nebo jestli na něčem právě pracuji. Z toho usuzuji, že to mé psaní bere vážně…

Děkuji pak všem, kteří se mnou některé z cest za hledáním domů absolvovali, naslouchali mi a podněcovali mne zvídavými otázkami, na které jsem třeba v danou chvíli neznal odpověď…

Asi nikdy nebudu znát odpovědi na všechny otázky, ale to je na tom nakonec také krásné…

 

Nyní již račte dál. Nestůjte na chodbě. Ptejte se. Nebo jen mlčte a rozjímejte. Jako doma, možná jen trocha té pokory…

 11 web

 

Palác či léčebnu, vilu nebo letní sídlo?

Pro boháče i blázna postavíš dobré bydlo.

Josef Hoffmann

Josef Hoffmann obrazem

 

Skrze škvíru v kanálové mříži vkročím

do světa, kde ornament je zločin

Adolf Loos

Adolf Loos obrazem

 

Ze starých časů k moderně vstříc krok za krokem

Těžký úděl být ve vlastní zemi prorokem

Jan Kotěra

Jan Kotěra obrazem

 

Proč, pane Bože?, pomyslí si našinec,

pro Hrad stavěl Plečnik Jože, národností Slovinec

Josip Plečnik

Josip Plečnik obrazem

2 web

Holoubci, ti poslové Boží
v Plečnikově úsměvu
svoje křídla složí

 

P1100279

Napsat komentář