Architektura jako odraz doby I.: 1900 – 1918 aneb Vznik moderní české architektury

Následující příspěvek může posloužit jako podklad pro výklad či návrh estetickovýchovné lekce o české architektuře v letech 1900 – 1918. Čtenáře – žáka seznámí s architektonickými směry secese, moderna a kubismus; se jmény Jan Kotěra, Dušan Jurkovič, Josef Hoffmann, Pavel Janák či Josef Gočár a dalšími. Čtenář většinou bude kráčet ulicemi Prahy, zavítá na krátký čas do Vídně jakožto někdejšího hlavního města Rakouskouherské monarchie, ale i do Brna, Hradce Králové, Prostějova, Kroměříže nebo lázeňských Luhačovic. 

Text je doplněn ilustrativní powerpointovou prezentací, úkoly, podněty k diskuzi, odkazy na televizní dokumenty a bližší souvislosti překračující rámec samotného tématu architektura.

Veškeré materiály včetně seznamu použité a doporučené literatury jsou v závěru textu.

Úvod Architektura jako odraz doby aneb Česká architektura v průběhu 20. století


1900 – 1918: Vznik moderní české architektury

Architektura jako odraz doby I. 1900 – 1918 (verze pro tisk)

(slide 1)

(Úkol 1Úkol 2)

(slide 2) Datovat začátek moderní české architektury do roku 1900 není uměle vytvořený konstrukt daný kulatým letopočtem. V roce 1900 Jan Kotěra (1871 – 1923) publikoval úvahu O novém umění, ve které kritizuje historismus konce 19. století. Zakladatel moderní české architektury, jak bývá Jan Kotěra po zásluze označován, přišel do Prahy po studiích u věhlasného Otty Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění. S sebou přinesl tehdy módní styl secese a na Václavském náměstí podle jeho návrhu byla postavena jedna z prvních secesních staveb v české metropoli, Peterkův dům. I při jeho dostavbě se psal rok 1900.

(Úkol 3)

(dokumenty Jan Kotěra  a Jan Kotěra – raná  tvorba)

Peterkův dům na Václavském náměstí, první secesní stavba Jana Kotěry v Praze.

Peterkův dům na Václavském náměstí, první secesní stavba Jana Kotěry v Praze.

(slide 3) Češi secesi zpočátku nevítali s otevřenou náručí. Vždyť sotva nedávno postavili významné reprezentativní budovy ve stylu neorenesance (Národní divadlo, Rudolfinum či Národní muzeum – dokumenty Národní divadlo Rudolfinum). Secesi považovali za importovanou módu z Vídně a z té k nám v pohledu národních obrozenců a buditelů nikdy nemohlo přijít nic dobrého. (slide 4) „Na nový rozevlátý  styl si ovšem Pražané zvykali těžko, jak už to na přelomu epoch a stylů bývá, byl to souboj generací. Ta starší dávala přednost osvědčenému a usedlému historismu, mladí naopak brali secesi jako nový impulz a závan větru do tehdejších stojatých vod“ (Lukeš 2013: 24).

(Úkol 4Úkol 5)

Vídní poučený brněnský rodák Jan Kotěra ve svých sedmadvaceti letech (!) na přelomu staletí vystřídal na postu profesora dekorativní architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole Friedricha Ohmanna (1858 – 1927), který ještě patřil ke staré generaci vyznávající historizující architektonické styly. K této generaci můžeme přiřadit i Osvalda Polívku (1859 – 1931) a Josefa Fantu (1856 – 1954). Všichni tři architekti se narodili na konci padesátých let 19. století. Čerpali ve své tvorbě z ověřených stylů epoch dávno minulých, zejména gotiky, renesance a baroka. Historizující styly druhé poloviny 19. století proto bývají označovány jako neogotika, neorenesance a neobaroko.

(slide 5) Během prvních let dvacátého století se u nás secese přeci jen zabydlela a zdomácněla, ne však příliš na dlouho. Kotěrovo secesní období skončilo a vyvrcholilo stavbou Národního domu v Prostějově v roce 1907, kdy návrh na tento dům pocházel již z roku 1905. Není pak jistě bez zajímavosti, že si tento dům nechali postavit Češi. Důkaz toho, že vzali vídeňský styl za svůj.

Národní dům v Prostějově postavený v letech 1905 - 1907 je vrcholným dílem Kotěrova secesního období.

Národní dům v Prostějově postavený v letech 1905 – 1907 je vrcholným dílem Kotěrova secesního období.

(slide 6) Během krátkého období v blízkosti Peterkova domu stihly být postaveny další četné secesní stavby: někdejší hotel Arcivévoda Štěpán (dnes Grand Hotel Evropa a jeho soused Hotel Meran) na Václavském náměstí od Bedřicha Bendelmayera nebo budova pojišťovny Praha na Národní třídě od Osvalda Polívky. (slide 7). Nakonec se totiž i generačně starší architekti nechali kvalitami secesního stylu zlákat a Josef Fanta v secesním stylu vedle domu pro pěvecký spolek Hlahol navrhl své pravděpodobně nejznámější dílo, budovu Hlavního vlakového nádraží v Praze. Tato stavba z roku 1909 byla …„úžasná stavba, přátelsky se loučící s odjíždějícími a laskavě vítající přijíždějící. Stavba charakterizující velké, živé a moderní město kypící ruchem a pěstující dobrý vkus“ (Sedláková, Frič 2006: 31).  

(slide 8) Jiný významný architekt, Dušan Jurkovič (1867 – 1948), se snažil secesi zkombinovat se slovanskou tradicí a lidovou architekturou. Nejlépe se to básníkovi dřeva, jak bývá Dušan Jurkovič titulován, podařilo v lázeňských Luhačovicích a jeho vlastní vilou v brněnských Žabovřeskách. I tyto stavby spadají do prvních let dvacátého století a Jan Kotěra si Jurkovičovy práce velmi cenil a v Praze jeho stavby obhajoval a propagoval. Dnes je Jurkovičova vila v Brně ve správě Moravské galerie a je otevřena veřejnosti.

(dokumenty Dušan Samo Jurkovič Luhačovice – Jurkovičův nesplněný sen)

(slide 9) Dušan Jurkovič se narodil na Slovensku a, tak jako řada budoucích významných architektů počátku dvacátého století, odešel studovat architekturu do Vídně. Výjimečná v jeho případě byla skutečnost, že neprodělal školení na tamní Akademii výtvarných umění u Otty Wagnera (1841 – 1918), vlivného teoretika, pedagoga a praktikujícího architekta. Ten v roce 1895 vydal spis Moderní architektura, ve kterém vystupuje proti strnulosti a samoúčelné dekorativnosti historizujících stylů novorenesance a novobaroka. Stává se průkopníkem secese, která nahrazuje historizující dekor dekorem organického původu. Později se přiklání k čím dál tím více strohé, purizující architektuře, kdy se ve střídmé formě objevuje dekor geometrický a i ten postupně ubývá.

(slide 10) Svým viděním a pojetím architektonické tvorby Otto Wagner coby pedagog přímo ovlivnil nejen Jana Kotěru, ale i řadu architektů rakouské či německé národnosti narozených na českém území. V Opavě narozený Joseph Maria Olbrich (1867 – 1908) již v roce 1898 postavil Výstavní pavilon Secese ve Vídni. Rodák z Valašských klobouk Hubert Gessner (1871 – 1943) se proslavil mimo jiné stavbou areálu Moravské zemské léčebny císaře Františka Josefa I. v Kroměříži, dnes bychom řekli spíše areálem psychiatrické léčebny. (Slide 11) Architekt Josef Hoffmann (1870 – 1956) se narodil v Brtnici u Jihlavy, na začátku dvacátého století spolupracoval se stavebníky žijícími na Moravě, avšak z jeho poměrně četných staveb rodinných domů v Bruntále, Vrbně pod Pradědem či Koutech pod Desnou se mnoho nedochovalo. Postavil však jednu z nejvýznamnějších secesních vil, Palais Stocklet v Bruselu. Zatímco je vila, od roku 2009 zapsaná na seznamu UNESCO, v soukromém držení rodiny Stocklet a veřejnosti nepřístupná, rodný dům Josefa Hoffmanna spravuje brněnská Moravská galerie a je takto otevřený veřejnosti.

(dokument Architekt Josef Hoffmann)

Posledním z tohoto výčtu je krnovský rodák Leopold Bauer (1872 – 1938), který v roce 1913 vystřídal svého učitele Ottu Wagnera ve vedení vídeňské Akademie. Bauerem navržené stavby jak ve Vídni, tak i na Moravě se i v utěšující podobě dočkaly dnešních dnů. Secese totiž, jak je patrné, nezasáhla jenom Prahu, ale snad každé české a moravské město. (Například secesi v Brně se věnuje například Jan Sedlák v knize Brno secesní (2004), historismu a secesi na Moravě pak Pavel Zatloukal v obsáhlé knize Příběhy z dlouhého století (2002). Životem a dílem na Moravě narozených žáků Otto Wagnera se zabývá Jindřich Vybíral v knize Mladí mistři (2002)  – pozn. autora). 

(dokumenty Secese v Brně Vila Primavesi – slavná secesní vila v Olomouci)

P1350779

Pomník Leopolda Bauera v jeho rodném Krnově.

(slide 12) Kotěrovi generační druhové a spolužáci na vídeňské Akademii Leopold Bauer, Josef Hoffmann a Hubert Gessner se stali osobnosti silně spjatými s uměleckým a společenským děním ve Vídni. V někdejší metropoli Rakouskouherské monarchie také zemřeli. Podobně jako Jan Kotěra, i oni si po krátkém, sotva desetiletém secesním období osvojili moderní architektonické styly následujících desetiletí. Spolužákem z vídeňské Akademie byl i Slovinec Jože Plečnik, kterého později Jan Kotěra pozve do Prahy.

(slide 13) V některých případech se u nás secese zabydlela až moc nadlouho, kdy hýřila dekorem tak přespříliš okázale, že si vysloužila spíše kritiku. Tak tomu bylo v případě Obecního domu v Praze od Antonína Balšánka a Osvalda Polívky, který byl dokončen až v roce 1912, kdy už Jan Kotěra udával jiný trend. (slide 14) „Nově nastupující generace Obecní dům nesnášela, neboť adorovala bezozdobnou modernu, jejímiž představiteli se stali po roce 1905 Kotěra a jeho spolupracovníci a žáci Pavel Janák, Josef Gočár, Otakar Novotný a další […] Jak je vidět, být architektem není vůbec snadné a mnozí se ocenění své práce třeba ani nikdy nedočkají, což bylo i v tomto případě. Obecní dům byl takovým otloukánkem: po příznivcích moderny ho pomlouvali jak představitelé meziválečné avantgardy, tak i protagonisté stalinské éry – označovali ho za měšťácký kýč […] Dnes je nejen pro Pražany, ale i pro návštěvníky metropole secesním klenotem a národní kulturní památkou“ (Lukeš 2013: 25-28).

(Úkol 6)

Obecní dům měl tu smůlu, že zaspal dobu. Jan Kotěra jakoby předjímal Adolfa Loose a jeho tezi z roku 1908 o tom, že ornament je zločin a upouští ve své tvorbě od nadbytečného dekorování a štukatérských kudrlinek, namísto čehož se vyjadřuje úsporně a přesně. Možná až asketicky a přísně. I proto Rostislav Švácha neváhal zasadit kořeny české přísnosti, tedy vlastnosti charakteristické pro tuzemskou architekturu, právě do Kotěrovy zahrádky. O slovo se přihlásila moderna, v průběhu dvacátého století několikrát zatracovaná a znovu oživovaná. Namísto rostlinných, naturalistických a geometrických ozdob tolik typických pro secesi je pro modernu typické …„užití režných materiálů na průčelí, tvrdých omítek a neomítaných cihel a zejména racionální dispoziční řešení odrážející nové hygienické zásady“ (Lukeš 2012: 7).

(slide 15) Takové pojetí architektury Jan Kotěra předvedl u domu nakladatele Jana Laichtera či u své vlastní vily. Oba domy z roku 1909 se nacházejí na pražských Vinohradech. (slide 16) V Jungmannově ulici nedaleko Václavského náměstí pak najdeme další ukázku z díla zakladatele české moderní architektury, Urbánkův dům zvaný Mozarteum. Tento dům navrhl architekt pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka. Po dostavbě v roce 1913 hostil hudební skladatele Edvarda Griega, Arthura Rubinsteina či Leoše Janáčka.

(Úkol 7)

Jan Kotěra nezůstal ve svém úsilí o formování moderní české architektury osamocen. Vždyť od roku 1900 vedl speciální školu dekorativní architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a v roce 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho školou a ateliérem prošli Otakar Novotný, Bohuslav Fuchs, Pavel Janák nebo Josef Gočár.

Otakar Novotný (1880 – 1959) získal uznání zdánlivě nenápadnou stavbou Štencova domu s fasádou z režného zdiva v Salvátorské ulici v Praze z roku 1911. Jedná se o jednu z nejryzejších a nejkrásnějších ukázek rané moderny, o …„úchvatný dům, vzrušující svou zdánlivou přísností, svou rafinovanou výtvarností“ (Sedláková, Frič 2006: 34).

Muzeum v Hradci Králové z roku 1913. Slovy Davida Vávry: "Jan Kotěra, úcta veškerá."

Muzeum v Hradci Králové z roku 1913. Slovy Davida Vávry: „Jan Kotěra, úcta veškerá.“

(slide 17) Vrcholem tohoto modernistického období v tvorbě Jana Kotěry se stala monumentální budova muzea v Hradci Králové, která byla dokončena v roce 1913. Jan Kotěra se před tímto svým vrcholným dílem ve východočeské metropoli uvedl i jinými příklady moderny, ale i secese.

(Úkol 8)

(slide 18) Kotěrovi žáci Pavel Janák (1882 – 1956) a Josef Gočár (1880 – 1945) se vůči přísné moderně svého učitele ohradili a na začátku desátých let na krátký čas do architektury navrátili zapovězený ornament. Pavel Janák …„došel k závěru, že kotěrovská moderna již zašla ve své racionalitě příliš daleko a že hrozí nebezpečí ztráty jejího emocionálního náboje“ (Lukeš 2013b: 32), a proto se inspiroval výtvarným kubismem (o kubismu blíže pojednává návrh lekce Úhel pohledu – pozn. autora). Toto nové tvarosloví pak Janák zavádí v roce 1912 teoreticky i do architektury úvahou Hranol a pyramida. Ve stavební praxi pak tyto myšlenky přivedl v život svými mimopražskými realizacemi jak samotný Janák, tak v Praze potom především Josef Gočár a Josef Chochol (1880 – 1956).

(Úkol 9)

(slide 19) Josef Chochol ve stylu architektonického kubismu navrhl několik domů a vil na Vyšehradě. Tato kubistická móda v architektuře trvala jen krátce v letech 1912 – 1913, ještě pak v doznívající druhé vlně po 1. světové válce, a postihla jen málo staveb, stala se ovšem ryze českým specifikem. (slide 20) Dnes je tento fenomén doceněný a obdivovaný architektonickými znalci po celém světě, kdy Dům U Černé Matky Boží od Josefa Gočára nebo kubistická lucerna od Emila Králíčka na pražském Jungmannově náměstí se staly ikonami tohoto směru, pro mnohé i české moderní architektury vůbec.

(dokument Chocholův kubismus )

Vedle architektury samotné se kubismus prosazoval i v designu bytových doplňků. Od kávových a čajových servisů přes lustry až po kusy nábytku. Mnohé z nich se staly ikonami českého designu.

(Úkol 10)

Kubistická lucerna od Emila Králíčka na pražském Jungmannově náměstí je jednou z ikon českého designu.

Kubistická lucerna od Emila Králíčka na pražském Jungmannově náměstí je jednou z ikon českého designu.

První světová válka architektonickým realizacím ani umění obecně nepřála. Důležitý byl její závěr a s ním spojené důsledky politické. Po skončení války vzniklo 28. října roku 1918 Československo, prezidentem nové demokratické republiky byl jmenován Tomáš Garrigue Masaryk a začalo dvacetileté období tzv. První republiky, za kterým se tak rádi s nostalgií ohlížíme… (o tomto období pojednává druhá část Architektura jako odraz doby II.: 1918 – 1945  aneb Mezinárodní styl je nám vlastní – pozn. autora)

(Úkol 11Úkol 12Úkol 13)

(Úkol 12 v powerpointové prezentaci ÚKOL 12 – obr. 1 – 4 + ÚKOL 12 – obr. 5 – 8 + ÚKOL 12 – obr. 9 – 12 + ÚKOL 12 – obr. 13 – 16)

 

Powerpointová prezentace: 

Architektura 1900 – 1918 (slidy 1 – 5) + Architektura 1900 – 1918 (slidy 6 – 10) + Architektura 1900 – 1918 (slidy 11 – 15) + Architektura 1900 – 1918 (slidy 16 – 20)

obrazové zdroje 1900 – 1918

 

Úkoly:

úkoly 1900 – 1918

Úkol 12 v powerpointové prezentaci ÚKOL 12 – obr. 1 – 4 + ÚKOL 12 – obr. 5 – 8 + ÚKOL 12 – obr. 9 – 12 + ÚKOL 12 – obr. 13 – 16

 

Doporučené (především) televizní dokumenty:

Jan Kotěra (minimálně tento dokument stojí za to shlédnout – pozn. autora)

Dušan Samo Jurkovič

Architekt Josef Hoffmann

Dokumenty v rámci cyklu Deset století architektury:  Národní divadloRudolfinumSecese v Brně, Jan Kotěra – raná  tvorbaLuhačovice – Jurkovičův nesplněný senChocholův kubismus 

Dokumenty v rámci cyklu Za domy milovníků uměníSkotské domy Mackintoshova okruhu — Reissigova vila L. Bauera v Brně, Dušan Jurkovič a Stanislaw Witkiewicz — Zakopane a Luhačovice, Franz von Krauss a Josef Tölk — Josef HoffmannJan Kotěra a Emil KrálíkJosef Chochol — Adolf Loos — Ludwig Mies van der Rohe

Dokumenty v rámci cyklu Příběhy domů: Vila Primavesi

Povídání Zdeňka Lukeše o vilách z přelomu 19. a 20. století od Jana Kotěry, Dušana Jurkoviče a dalších architektů v pražské čtvrti Bubeneč na stanici Český rozhlas Leonardo Plus.

 

Použitá a doporučená literatura:

BOŘUTOVÁ, Dana (2010). Dušan Jurkovič. Praha: Slovart.

HERMANOVÁ, Hana a kolektiv autorů (2011). Rodinné domy Jana Kotěry. Praha: Foibos.

KARASOVÁ, Daniela a kolektiv autorů (2010). Josef Gočár. Praha: Titanic.

KIESLING, Norbert (2011). Pavel Janák. Praha: Arbor Vitae.

LUKEŠ, Zdeněk (2012). Praha moderní – velký průvodce po architektuře 1900 – 1950 I. historické centrum. Praha, Litomyšl: Paseka.

LUKEŠ, Zdeněk (2013). Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

SARNITZ, August (2004). Adolf Loos (1870 – 1933). Architekt, kritik, dandy. Praha: Slovart.

SARNITZ, August (2006). Otto Wagner (1841 – 1918). Průkopník moderní architektury. Praha: Slovart.

SARNITZ, August (2008). HoffmannPraha: Slovart.

SEDLÁK, Jan (2004). Brno secesní. Brno: Vydavatelství ERA.

SEDLÁKOVÁ, Radomíra, FRIČ, Pavel (2006). 20. století české architektury. Praha: Grada Publishing.

ŠLAPETA, Vladimír a kolektiv autorů (2001). Jan Kotěra 1871 – 1923. Zakladatel moderní české architektury. Praha: Obecní dům a nakladatelství KANT.

ŠVÁCHA, Rostislav (2004). Česká architektura a její přísnost. Praha: Prostor.

ŠVÁCHA, Rostislav (1995). Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria Publishing.

VYBÍRAL, Jindřich (2002). Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku. Praha: Argo.

ZATLOUKAL, Pavel (2002). Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc.