Brněnský funkcionalismus

Brněnský funkcionalismus – verze pro tisk (pdf)

Lekce Brněnský funkcionalismus je již druhou lekcí věnující se tomuto brněnskému fenoménu na webových stránkách estetické výchovy. Podobně jako lekce Funkcionalismus jako Brno i tato lekce vznikla na základě zadání úkolu v předmětu Didaktika estetické výchovy.

Jejími autory jsou Eva Machovská, Soňa Prokešová, Lucie Rysková a Michal Trávníček.

 

1. Definice estetické výchovy

Z pestré palety různorodých přístupů k výuce estetické výchovy na čtyřletém gymnáziu se náš tým přiklonil k tomu definovat si pro naše potřeby tento vyučovací předmět jako prostředek, s pomocí něhož se snažíme nejen prohlubovat a rozvíjet studentovo kulturněhistorické povědomí, ale stejnou měrou také kultivovat jeho schopnost estetického prožitku a vnímavosti. Naše představa, jak tohoto cíle dosáhnout, v sobě zahrnuje syntézu výchovného působení informativního (rozšíření a prohloubení znalostí) a formativního (obohacení studenta o poznání a především porozumění uměleckému dílu se následně promítne do struktury jeho vnitřních hodnot, vnímání, fantazie a citového prožívání).

Naše pojetí kurikula osciluje mezi akademickým a esencialistickým, přeneseně vzato – a v jistém obrazném souladu i s tématem naší lekce – se snažíme poskytnout studentovi pevné základy, opěrnou strukturu v podobě výkladu dějin umění, aby následně toto „lešení“ pomohlo vzniknout jeho samostatné tvůrčí činnosti. Není naším cílem pouze předat penzum jistých informací a odmítáme memorování suchých dat; klademe stejnou měrou důraz i na rozvoj tvořivosti studenta, jeho tvůrčího i kritického myšlení a schopnosti spolupracovat. Spíše než „žhnoucí plamen poznání“ je nám blízké klidné přetváření – role učitele pak v tomto procesu je rolí poučeného průvodce na této fascinující „cestě k umění“.

 

2. Kontext

Původní představa našeho týmu, vyslovená již na úvodním setkání, byla realizovat lekci estetické výchovy tak, aby byla následně okamžitě aplikovatelná v rámci výuky na konkrétním brněnském gymnáziu. Po uskutečnění malého průzkumu, který po této myšlence následoval a týkal se toho, jak brněnská gymnázia výuku estetické výchovy koncipují, jsme se raději rozhodli nezříkat se luxusu větší tvůrčí svobody a naši lekci, jejíž téma nás už stihlo pohltit, násilně neroubovat do již zaběhlého systému konkrétní střední školy.

Naše „virtuální“ čtyřleté gymnázium však jistě není o nic horší! Estetickou výchovu pojímá v souladu s RVP G a pro vlastní ŠVP rozděluje její výuku následovně: předmět estetická výchova je součástí povinné výuky v prvních a druhých ročnících gymnázia s časovou dotací dvou hodin týdně, v třetím i čtvrtém ročníku si student může zvolit seminář dějin umění event. z dějin umění i maturovat. Student prvního ročníku si nevolí po přijetí na gymnázium estetickou výchovu s výtvarným nebo hudebním zaměřením, ale v průběhu prvního i druhého ročníku je mu poskytnuto obé: je postupně obeznámen s dějinami umění a kultury, současně však i se společným vzdělávacím obsahem integrujícího tématu umělecké tvorby a komunikace. V průběhu prvního ročníku je výuka soustředěna převážně na dějiny umění, resp. práci s vizuálně obraznými znakovými systémy, v druhém ročníku se přihlásí o slovo hudba, její produkce, recepce i reflexe.

Lekce estetické výchovy s tématem „Funkcionalismus v Brně“ je určena pro 1. ročník čtyřletého gymnázia, výuky se účastní 24 studentů. Aktuální poloha na časové ose, na níž se naši studenti nachází, je kolem poloviny druhého pololetí. Žáci byli od začátku školního roku postupně seznámeni s dějinami umění od pravěku až do konce 19. století. Bezprostředně přecházející lekce byla věnována uměleckým stylům přelomu 19. a 20. století s výraznějším zaměřením na secesi, čímž obsah následující „funkcionalistické“ lekce získává lepší pozici pro své vymezení. Po uskutečnění této lekce je ve výukovém plánu abstraktní umění.

Lekce samotná je rozdělena do dvou devadesátiminutových bloků (dvě vyučovací hodiny á 45 min., oddělené pětiminutovou přestávkou), mezi jednotlivými bloky je týdenní rozestup. Bloky výuky jsme soustředili na odpoledne, resp. jsou poslední výukou v daném dni, tudíž je možné v druhém bloku pokračovat přes přestávku, aby nedošlo k nepříznivému rozptýlení a přerušení tvůrčí činnosti (studenti budou na začátku hodiny ujištěni, že na oplátku mohou skončit o pět minut dříve).

Výuková forma

Lekce je zajišťována tradiční hromadnou výukou (jak vyplývá ze zadání) s použitím frontálního výkladu. Učitel se snaží vést účelný výukový dialog, studentům průběžně pokládá otevřené i uzavřené otázky týkající se výkladu a snaží se o jejich aktivizaci.

V prvním bloku se objevuje výuka kooperativní, zaměřená – mimo jiné – také na sociální vztahy a rozvoj komunikace mezi žáky, při které učitel sestupuje (v jistém smyslu) z piedestalu Foucaultova „dohlížet a trestat“ a stává se spíše poradcem.

Materiální kontext

Materiální zázemí našeho „virtuálního“ gymnázia je běžné, v třídě, do které je soustředěna výuka estetické výchovy, jsou lavice sestavené do tvaru „U“, který umožňuje skvělý přístup a přehled jak učiteli, tak žákům samotným, zvláště při diskuzích, hře nebo případné prezentaci jejich tvorby. V popředí učebny se nachází tabule a vysouvací projekční plátno, k dispozici je pochopitelně také projektor. Učebna je rovněž vybavena základními výtvarnými pomůckami pro případ, že si studenti zapomenou donést vlastní.

Kontext virtuální

Významnou pomůckou pro učitele i studenty naší třídy je uzavřená skupina na Facebooku (dále v textu i jako „FB“), jejímiž členy je všech 24 studentů, správcem pak samotný učitel. Ideálním stavem by bylo, kdyby učitel estetické výchovy byl rovněž třídním učitelem, ale proveditelná je rovněž varianta, že skupina slouží pouze pro předmět estetické výchovy dané třídy.

Při začlenění tohoto prvku do naší lekce jsme vycházeli z premisy, že naprostá většina dnešních náctiletých je rovněž aktivními uživateli tohoto komunikačního portálu. Domníváme se, že se jedná o vysoce efektivní a moderní nástroj komunikace a sdílení, a to i pro předem dané potřeby výuky.

Pro studenty jsou zde učitelem zveřejňovány prezentace z výuky, studijní materiály… Učitel, ale i žáci samotní, zde může sdílet odkazy na různé kulturní akce, upozornit na blížící se termín odevzdání úkolu, zveřejňovat fotografie z uskutečněných exkurzí, fotografie tvůrčí činnosti z výuky apod. (pozn.: dovolme si alespoň na chvíli přijmout tu pozitivní představu, že se nejedná o mrtvou stránku zahlcovanou pouze snaživými výrony zoufalého učitele, ale opravdu zde máme funkční koncept, který pomáhá aktivizovat alespoň část naší třídy).

Pro potřeby naší lekce tuto uzavřenou skupinu využijeme pro tzv. zaháčkování studentů formou „předúkolu“, jehož výstup bude součástí samotné výuky a rovněž bude zahrnut dílčí měrou do hodnocení studenta.

 

3. Cíle výuky

Je někdy až zarážející, kolem jakých architektonických skvostů denně chodíme bez povšimnutí a neuvědomujeme si ani jejich holou existenci, natožpak abychom snad oceňovali estetickou či kulturněhistorickou hodnotu. Tento fakt, výrazně posílený tím, že naše město je považováno za jedno z předních center evropského funkcionalismu, se stal hlavní motivací vzniku této lekce.

Obecným, nespecifickým cílem, je tedy seznámit studenty s pojmem „funkcionalismus“ a následně s významnými brněnskými objekty vybudovanými v duchu tohoto moderního architektonického stylu. Pomoci studentům uchopit tento pojem tak, aby jej nejenom znali a dokázali ve svém prostředí identifikovat, ale aby s ním rovněž byli schopni operovat i na bázi vyšších kognitivních procesů, tj. porozuměli jeho kulturněhistorickému významu a souvislostem, byli schopni tyto nabyté poznatky analyzovat, aplikovat v samostatné tvůrčí činnosti a následně i kriticky zhodnotit.

V naší lekci se snažíme o pozitivní změny v oblasti žákovy osobnosti v následujících rovinách a klademe si níže uvedené cíle:

Kognitivní (vzdělávací) cíle

1) Znalost

  • Student vyjmenuje alespoň pět druhů brněnských funkcionalistických staveb.
  • Student vyjmenuje alespoň pět konkrétních brněnských funkcionalistických staveb.
  • Student vyjmenuje alespoň tři architekty, kteří v Brně vytvořili funkcionalistické stavby (především Bohuslava Fuchse a Ernsta Wiesnera).

2) Porozumění

  • Student na základě architektonických prvků identifikuje funkcionalistickou architekturu.
  • Student vlastními slovy charakterizuje základní prvky funkcionalistických staveb.

3) Aplikace

  • Student na příkladu (vzorový nákres) identifikuje záměrně zanesené „nefunkcionalistické chyby“ objektu.

4) Analýza

  • Student rozpozná na jednotlivých částech funkcionalistické stavby jejich účelnost a souladnost s celkovou strukturou.

5) Syntéza

  • Student na základě svých poznatků a s použitím daných komponent umí vytvořit skicu funkcionalistického objektu.

6) Hodnocení

  • Student na základě dříve naučených norem a kritérií hodnotí efektivitu funkcionalistické stavby.
Afektivní cíl
  • Student je vnímavý k identifikovaným funkcionalistickým stavbám ve svém okolí, přijímá jejich existenci a akceptuje jejich kulturněhistorickou a estetickou hodnotu.
Cíle na úrovni průřezových témat

1) Mediální výchova

  • student získává představu o práci v týmu (viz např. „předúkol“, kooperativní učení)
  • student poznává možnosti své vlastní tvořivosti (viz tvůrčí činnost)

2) Environmentální výchova

  • student si uvědomuje prostředí a jeho kulturní/architektonické zajímavosti, ve kterém se denně – nebo takřka denně – pohybuje, vnímá zodpovědnost za jeho budoucnost

3) Osobnostní a sociální výchova

  • student využívá Facebook jako nové médium pro sociální interakci a komunikaci při plnění úkolu (sdělování, sdílení)
  • student rozvíjí sociální dovednosti a umění spolupracovat ve skupině (např. při diskuzi, domluví se na provedení „předúkolu“ apod.)
Mezioborové propojení

1) Geometrie

  • tvořivé řešení prostorové nebo 2D kresby funkcionalistického objektu

2) Dějepis

  • poznatky z dějin umění zasazené do kulturněhistorického rámce

3) Hudební výchova

  • recepce tehdejší soudobé hudby

4) Informatika

  • student využívá moderní informační technologie, které jsou rovněž prostředkem ke splnění úkolu
Rozvoj klíčových kompetencí

1) Kompetence k učení

  • např. z různých zdrojů vyhledá zajímavosti o zadané stavbě

2) Kompetence k řešení problému

  • např. tvořivá činnosti (k řešení uplatní vhodné metody, využívá své představivosti)

3) Kompetence komunikativní

  • např. brainstorming a diskuze v prvním bloku

4) Kompetence sociální a personální

  • např. aktivní spolupráce při plnění „předúkolu“

5) Kompetence občanská

  • např. při diskuzi respektuje různorodost názorů svých spolužáků

6) Kompetence k podnikavosti

  • např. hra bingo

 

4. Obsah lekce

Téma Umění a Brno jsme si zúžili na brněnský funkcionalismus. Je to hlavně z toho důvodu, že funkcionalistická architektura k Brnu neodmyslitelně patří. Vila Tugendhat je známá i v zahraničí, turisté se na ni chodí dívat a byla by dle našeho názoru ostuda, pokud by brněnský středoškolský student nedokázal k této budově nic říct. Ovšem nejen vila Tugendhat stojí za pozornost. V centru Brna se nalézá nepočetně významných staveb a jedním z našich cílů je, aby si studenti na základě informací z lekce uvědomili, že dennodenně procházejí kolem důležitých architektonických děl, a aby jim věnovali pozornost. Nechceme studenty zahltit informacemi, záleží nám na tom, aby poznali nejvýznamnější stavby, dokázali vyjmenovat hlavní představitele brněnského funkcionalismu, byli schopni popsat hlavní rysy a prvky funkcionalistické architektury a na příkladu brněnských staveb je poznali i na jiné architektuře.

Lekci jsme zjednodušili tak, abychom podali žákům informace o nejvýznamnějších brněnských architektech Bohuslavu Fuchsovi, Ernstu Wiesnerovi a dalších. Zároveň jsme chtěli, aby spektrum zmíněných budov pokrylo všechny oblasti života, jímž se architekti věnovali – tedy sakrální a funerální architektura, obytné budovy, hotely, kavárny, výstaviště, školy a další. Byli jsme si vědomi obtížnosti takového kroku, avšak pokládáme ho za důležitý především proto, aby student nahlédl do funkční všestrannosti architektovy práce a pochopil též proměny sociálního paradigmatu v meziválečné době.

Informace čerpáme z velké části z Brněnského architektonického manuálu a dalších teoretických zdrojů, které se z větší či menší části věnují funkcionalismu v Brně. Tyto informace využíváme především ve výkladu a jsou také podkladem pro pracovní listy při kooperativním učení. Velikou oporou nám byly i fotografické materiály. Vizuální vjem je pro nás velmi důležitý, a proto s ním v našich aktivitách často pracujeme. Studenti za domácí úkol navštíví některou ze staveb osobně, během lekce se využívá práce s fotografiemi a na závěr si stavbu ve funkcionalistickém stylu zkusí sami nakreslit.

Velký důraz klademe na neustálé opakování informací, aby si studenti ty opravdu důležité informace zapamatovali. Na konci prvního bloku nové poznatky shrneme a díky testu, který bude v dalším bloku, studenty přimějeme k tomu, aby si učivo zopakovali i doma.

 

5. Plán lekce

Domácí úkol

Studenti dostali domácí úkol na konci předcházející hodiny. Učitel jim rozdal lístečky, na kterých byly 4 jména (jmenovaní měli utvořit skupinu) a souřadnice. Měli za úkol vydat se na dané místo a vyfotit se s budovou, která se tam nachází. Tuto fotku pak měli nahrát do předmětové skupiny na facebooku. Úkol je součástí hodnocení.

PARK NA KOLIŠTI

49° 11′ 47″ s. š.,16° 34′ 16″ v. D

VELETRŽNÍ

49° 11′ 16″ s. š.,16° 34′ 56″ v. D

ČERNOPOLNÍ 45

49° 12′ 26″ s. š.,16° 36′ 58″ v. d.čřr

ČESKÁ 20

49° 11′ 48″ s. š.,16° 36′ 22″ v. d.

JIHLAVSKÁ 1 49° 10′ 20″ s. š.,16° 35′ 23″ v. d.

1. BLOK

Brainstorming a diskuze

Na úvod učitel na plátno pustí fotografie, které studenti pořídili a zeptá se jich, co mají společného. Studenti diskutují,  probírají společné prvky a učitel zapisuje na tabuli. Měli by uhodnout jaké bude téma lekce. Aktivita trvá 10 minut.

Výklad

Dalších 30 minut je věnováno výkladu s powerpointovou prezentací.

Před přestávkou učitel upozorní žáky, že v další hodině budou pracovat ve skupinkách, takže se mají rozdělit do 4 skupin a sednout si spolu. (Výklad s prezentací viz Příloha 1. Výklad)

Kooperativní učení

Každá skupina dostane jeden pracovní list. Ten si čte a dělá z něj výpisky. Ty pak přednese před celou třídou, která si také udělá zápisky. Učitel může kontrolovat, zda žáci nezapomněli na některou důležitou informaci a případně ji doplnit. Aktivita zabere 30 minut. (Pracovní listy viz Příloha 2. Pracovní listy)

Shrnutí

Na závěr hodiny učitel zopakuje všechny důležité informace, které by si žáci měli zapamatovat. Žáci zároveň mohou porovnávat své nově nabyté poznatky s tím, co na začátku hodiny o tématu věděli a učitel napsal na tabuli. Učitel také upozorní, že si v příští hodině napíší krátký test.

2. BLOK

Bingo

Pro zopakování si žáci na úvod (20 minut) zahrají hru Bingo. Tato hra také mimo jiné rozvíjí komunikační dovednosti.

Otázky do Binga:

1. Doplň: Forma následuje…

2. Základní stavební materiál:

3. Co v Brně postavil Ludwig Miese van der Rohe v roce 1928?

4. Který směr funkcionalismus nahradil a vyhranil se vůči němu?

5. Mezi kterými lety kterého století se funkcionalismus uplatňoval?

6. Jmenuj 1 architekta (kromě van der Rohe).

7. Jmenuj 3 stavby.

8. Jméno brněnského rodáka, architekta, teoretika a autora Raumplanu.

9. Název pro typické řešení oken.

Test

Poté si napíší test (10 minut), který bude součástí konečného hodnocení.

Otázky do testu:

1. Jmenuj 3 architekty brněnského funkcionalismu (3b.)

2. Jmenuj 5 brněnských budov postavených ve funkcionalistickém stylu (5b.)

3. Jmenuj 5 druhů funkcionalistických staveb, které se nachází v Brně (5b.)

4. Po které válce (1SV,2SV) se funkcionalismus rozšířil? (1b.)

5. Jmenuj aspoň 3 prvky typické pro funkcionalistickou architekturu (3b.)

6. Co znamená výrok Forma následuje funkci? (2b.)

7. Které materiály (dva) byly využívány pro základní konstrukci funkcionalistických domů? (2b.)

8. Zakroužkuj na obrázku 3 věci, které nepatří do funkcionalistického stylu. (3b)

Tvořivá činnost

Studenti dostanou dva výstřižky funkcionalistické budovy a budou mít za úkol nalepit je libovolným způsobem na čtvrtku papíru a dokreslit zbytek budovy s využitím získaných informací o funkcionalistické architektuře. Aktivitě věnujeme 40 minut s tím, že pokud studenti výkres nestihnou, mohou ho dokreslit doma. Výtvor je pak součástí hodnocení.

Během tvorby učitel pro doplnění atmosféry žákům pustí dvě skladby od Leoše Janáčka.

https://www.youtube.com/watch?v=NH0e14TKa4M

https://www.youtube.com/watch?v=NYmMDDLPy20

Výstřižky

Příklad hotového výkresu

Diskuze

V krátké diskuzi se učitel žáků zeptá jak se jim pracovalo a naposledy shrne hlavní a nejdůležitější informace.

 

6. Způsoby hodnocení

Studenti budou během dvou lekcí dějin umění, v předmětu estetické výchovy, hodnoceni za domácí úkol, test a tvůrčí činnost. Tyto známky budou zařazeny do sumativního hodnocení.

Skupinový domácí úkol (10 bodů)

Aby student dosáhl daného počtu bodů, musí navštívit zadanou budovu, kterou si vyhledá podle uvedených souřadnic nebo adresy, a to společně se svými kolegy ze skupiny. Student musí být prokazatelně zachycen na fotografii, společně s daným objektem, a nejlépe i se všemi kolegy ze skupiny. Fotografie musí být vložena do uzavřené FB skupiny, a to nejpozději den před hodinou estetické výchovy, kde bude součástí brainstormingu.

Test (24 bodů)

Obsahuje osm otázek charakteru učiva probraného v předešlé hodině. Nejsou žádné možnosti výběru. Výsledky studentovi a učiteli dají zpětnou vazbu k efektivitě jejich práce a píle.

Výkres (20 bodů)

Bude hodnocen dle zadaných kritérií.

Správnost zadání:

• Využití správných poznatků a vědomostí o funkcionalismu (2 body)

• Tvar budovy (2 body)

• Výzdoba fasády (2 body)

• Volba barev (2 body)

• Logika stavby (2 body)

Výtvarné provedení:

• Propracování výkresu (2 body)

• Zručnost (2 body)

• Práce se zvolenou technikou (2 body)

• Prostorové myšlení (2 body)

• Představivost (2 body)

 

7. Způsoby uchování informací

Základem pro uchování informací budou vlastní zápisky studentů z výkladu učiva a kooperativního učení. Aby bylo zajištěno, že si studenti opravdu nějaké informace z hodiny odnesou, je na závěr prvního bloku zařazeno shrnutí a zopakování nejdůležitějších informací.

Pracovní listy, které budou použity při kooperativním učení, jsou spíše doplňkovým zdrojem. Studenti si z nich vypíší hlavní informace a pro nadšence, kteří by si je rádi přečetli všechny, budou vloženy do skupiny na Facebooku. Stejně tak tam bude vložena prezentace k výkladu. Studentům také zůstane vyplněné Bingo, které shrnuje některé zásadní pojmy.

 

8. Přílohy

Příloha 1. Výklad

 

VÝKLAD

 

Definice pojmu (5 minut)

(Slide 2) Učitel na základě diskuze žáků specifikuje pojem funkcionalismus.

„Takže, mnozí z Vás měli přínosné poznatky. Na tomhle slidu můžete vidět několik staveb, dokážete mi říct, která stavba je funkcionalistická?“ Učitel chvíli žákům nechává na promyšlnou, potom někoho vyvolá. Pokud nedostane odpověď, že všechny, opraví žáka.

„Funkcionalistické jsou všechny. Z levého horního rohu do pravého to jsou: Brněnské krematorium Ernsta Wiesnera (o němž si povíme později); Le Corbusierův pavilon L’esprit noveau, Vila nad vodopádem zvaná Waterfall house od Franka Lloyda Wrighta, Farnsworthův dům od architekta Miese van de Roheho a uprostřed ještě jeden český příklad dobové sakrální architektury Gočárův kostel svatého Václava.

A proto, že jsou tyto stavby každá jedinečná, a přeci je něco spojuje, pojďme si nyní říct, co rozumíme pod tajemným slovem Funkcionalismus. Pojmem funkcionalismus označujeme architektonický styl, který se objevil po roce 1900 jako reakce na přílišnou zdobnost secesní architektury. Myšlenky funkcionalismu se objevují už v roce 1906 v díle brněnského rodáka Adolfa Loose Ornament a zločin. To však není až tak podstatné. Důležité je, že se v architektuře uplatňuje především v 20. a 30. letech. Můžeme ho tak řadit do oblasti moderní či modernistické architektury.

Funkcionalismus, milí žáci, tedy odmítá jakýkoli ornament, dekor či zdobnost. Loos například mluvil o tom, že my stavby do dekoru oblékáme, ale že není důvod, abychom to dělali. Že oblečení máme být my, ale že stavby jsou krásné samy o sobě.

Funkce, je tedy to, co je pro funkcionalisty hodnotné. Forma následuje funkci. (slide 3) Toto je možná nejdůležitější věta, celého výkladu, opakuji tedy: Forma následuje funkci! Interiér je stejně důležitý jako exteriér, ne-li důležitější. A tyto myšlenky šly tak daleko, že se domy začaly tvořit zevnitř. Představte si to jako nějaké puzzle. Kuchyň musí navazovat na jídelnu, někde musí být ložnice, nejlépe vedle dětských pokojů. V tehdejší době se často řešil ještě pokoj pro služebnou, ta ho měla tradičně vedle kuchyně. Vila Tugendhat, například má pokoj pro chůvu, který sousedí logicky s dětskými pokoji. Architekti chtěli, aby byl dům uspořádán účelně. To si ukážeme ale ještě později, až si zmíníme pojem raumplan Adolfa Loose. Pojďme se teď podívat, z čeho se vlastně taková funkcionalistická stavba skládá a čím se vyznačuje.“

Kavárna Era, Martin Strachoň

Kavárna Era v Brně od Josefa Kranze,
foto: Martin Strachoň

 

Z čeho se skládá funkcionalismus (5 minut)

(slide 4) Učitel na základě prezentace vysvětlí, jaké jsou základní stavební prvky a signifikantní znaky funkcionalistických staveb.

„Takže jsme si ukázali, že funkce předchází formu a to se promítá na podobě domu. Máte někdo nápad, jak konkrétně by se to snad mohlo na domě promítat?“ učitel počká na případnou odpověď, jinak pokračuje: „No tak v první řadě se můžeme podívat tady na tu prezentaci. Cihla přestala být zajímavým architektonickým materiálem a byla nahrazena tím, co vznikne spojením železných prutů a betonu. Železobetonovou konstrukcí. Tato konstrukce odlehčila domy. A jak? Představte si staré historické domy. Celá tíha domu je většinou nesena tím, co se označuje jako nosná zeď. To jsou především obvodové zdi a zdi kolmé na průčelí. V historii byly tyto zdi cihlové, s nástupem funkcionalismu se proměnily tyto nosné stěny v pilíře. Díky tomu se zmenšily plochy fasády, ale i celkové rozložení budovy, do nichž architekt nesměl zasahovat. Jednoduše řečeno, obvodové zdi již nebyly nutně nosné. (slide 5) Však se podívejte, jak se vzhled budov proměnil. Z dekorativního stylu paláců až k takovému počinu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse.“ Učitel ukazuje na obrázek Veletržního paláce)

Podstatnou částí funkcionalistických domů byla okna. Okna velice různých formátů, dokud tu mám ten veletržní palác v Praze, máte nápad, jak by se ta okna mohla jmenovat? Je to úplně jednoduché, říká se jim pásová. Pásová okna má i naše brněnská vila Tugendhat od Miese Van De Roheho či Hotel Avion Bohuslava Fuchse. Jsou pro funkcionalismus typická. Dalším formátem oken jsou tzv. okna nautická. (slide 6) Mohou Vám připomínat okna kajut starých lodí, proto nautická. Zde v Brně je máme třeba na vile manželů Petráškových, kterou postavil opět Bohuslav Fuchs, anebo dokonce v interiéru (!) budovy První moravské spořitelny na Jánské ulici od architekta Josefa Poláška.

Toť k oknům. A ještě jeden výrazný prvek charakterizuje funkcionalistické stavby. A tady na oné Petráškově vile ho můžete také najít, je to poměrně výrazná dominanta. Má někdo nápad?“ Učitel čeká opět na odpověď. „Jsou to sloupy, nebo jak jsme si již řekli, nosné pilíře. U nich bych se také na chvíli zastavil. Už jste tady viděli spoustu obrázků funkcionalistických staveb. Myslím, že je důležité nyní zdůraznit jednu zásadní věc, která je možná tak zjevná, až nás nenapadne ji vůbec říct nahlas. Funkcionalisté a architektoničtí puristé, kteří vycházeli z kubismu, redukovali téměř všechny stavební prvky na základní geometrické tvary. Jak jsme viděli, okna jsou obdélníky nebo kruhy, masy budovy jsou krychle či kvádry, a doplňují je právě sloupy a pilíře, které mohou být válci i kvádry. Můžete se zamyslet nad tím, proč vlastně architekti dvacátých a třicátých let neměli rádi trojúhelníky.

Abyste věděli, jak byly pilíře nevyhnutelné a proto se s nimi pracovalo i esteticky, uvedl bych jeden příklad. Všichni jistě znáte Tomáše Baťu, na jeho popud ve Zlíně vzniklo mnoho staveb, které jsou svých architektonickým stylem na pomezí purismu a funkcionalismu. Nejzajímavější na tom však je, že Baťovi architekti, kterými byl třeba František Gahura nebo Vladimír Karfík vyvinuli formát železobetonového skeletu, který měl 6,15 m x 6,15 m. Tuhle architekturu poznáte snadno, bíle ohraničené čtverce jsou vyzděny režným zdivem.

Ale to jsme zaběhli někam jinam. Pojďme se spíše podívat na architekty a především jejich významné stavby, které můžeme najít v dnešní době v Brně, a kolem kterých jistě každý den chodíte, ale vůbec Vás nenapadá, že by mohly být funkcionalistické nebo vůbec něčím zajímavé.“

Hotel Avion, Jan Sedláček

Hotel Avion od Bohuslava Fuchse,
foto: Jan Sedláček

 

Architekti a jejich budovy v Brně (20 minut)

„Projdeme si postupně práce jednotlivých architektů a pokusíme se říct si, čím jsou zajímavé. Všímejte si, jak široký je funkční záběr architektů. Jaké všechny funkce architektura plní. Se čtyřmi nejzajímavějšími stavbami budeme pracovat v další hodině.

(slide 7) Jako prvního zde máme Bohuslava Fuchse, snad nejvýznamnějšího brněnského funkcionalistického architekta, který byl českého původu. Fuchs vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, studoval u známého architekta Jana Kotěry, a následně přesídlil do Brna na popud dalšího významného brněnského architekta a předního urbanisty Jindřicha Kumpošta. Ukažme si nyní, co zajímavého nám v Brně po sobě zanechal.

(slide 8) Začneme pěkně z vesela, a to příkladem Obřadní síně, kterou dodnes můžete nalézt na Ústředním hřbitově. V dnešní době, je však podstatně zarostlejší, a tak již není téměř vůbec vidět. Z množství architektonických skvostů, které můžeme v Brně vidět jsem vybral tuto stavbu proto, že symbolizuje přechod od purismu k funkcionalismu. Je to od dekoru oproštěná stavba, která je působivá ne přeplácaností, ale například tím, jak dovnitř dopadá světlo. To můžete vidět na té fotce vpravo. Funerální – tedy pohřební – architektura, stejně jako sakrální, bývá často symbolická. Má někdo nápad, čím by mohly být tyto dlouhé a úzké vertikály oken symbolické?“ (žáci odpovídají) „ Třeba to může být tím, že věříme, že duše odchází do nebe. Tyto architektonické prvky tedy symbolizují směr, kterým se duše po smrti ubírá. Zajímavostí je, že Fuchs byl za tuto stavbu často kritizován, a to v tom duchu, že nikdo přeci nechce na hřbitově silo.

Podívejme se ale na další Fuchsův pozoruhodný počin, tentokrát z úplně jiného soudku. Představte si, že Fuchs využil velice úzkou proluku mezi domy k tomu, aby do ní umístil pozoruhodný hotel. (slide 9) Parcela, na níž stavěl, měla tvar klínu, což je o to zajímavější, protože její zadní konec se sbíhá. O to to měl Fuchs těžší, ale popral se s tím s grácií. Dvě obrovská pásová okna jsou okna dvoupatrové kavárny, která měla zrcadla a prostorové dispozice takové, aby se světlo z těchto oken rozptylovalo do všech koutů, a to tak aby tak Fuchs účelně využil místo, na kterém se hotel nachází. Hotel má na šířku pouhých osm metrů, avšak svou výškou převyšuje ostatní domy, a tak se ze střešní terasy můžete dívat na Špilberk a Petrov. V dnešní době tento nádherný skvost však zeje prázdnotou, a to takovou, že se dokonce současná umělkyně Magdalena Jetelová, mimochodem velice pozoruhodná dáma, rozhodla v rámci festivalu Sochy v ulicích tento dům oživit, a nechala ho dýchat. Do oken umístila červenou látku, která se pomocí větráků vzdouvala. Ale to byla jen vsuvka. Zpět k Fuchsovi.

Přesuňme se nyní k stavbám, o nichž možná ani nevíte, že jsou funkcionalistické. Tak například nádražní poštovní úřad. (slide 10) Jistě jste ho všichni viděli. Tato budova pochází již z vrcholného období funkcionalismu, a opět, jak si můžete všimnout na pravém snímku, v interiéru je skutečně působivá. Fuchs si opět hraje se světlem, tentokrát však již úplně jinak. Používá oblíbený funkcionalistický architektonický prvek, který můžete vidět na těchto stavbách v nejrůznějších užitích, často však – jako zde – tvoří světlík. Víte jak se tento prvek nazývá?“ (žáci odpovídají) „Jsou to luxfery. V podstatě by se dalo říct, že to jsou skleněné cihly. Funkcionalisté si je nechávali odlévat v různých tvarech, zde jsou však použity ty nejvíce klasické hranaté, čtvercové luxfery. Zde opět vidíte, jak se funkcionalističtí architekti a právě Bohuslav Fuchs snažili zpříjemnit lidem pracovní prostředí. Místnosti plné světla, vše účelné a pohodlné.

Stejně tak je svým estetickým a velice funkčním uzpůsobením uspořádána budova internátu Elišky Machové a školy pro ženská povolání Vesna, které Fuchs spolu s J. Poláškem nechali postavit roku 1930. (slide 11) Polášek se do Brna dostal také z Prahy a dělal Fuchsovi asistenta, neboť Bohuslav Fuchs byl dlouhou dobu vedoucím architektonické kanceláře města Brna. Na této budově se projevuje jeden z Fuchsových oblíbených estetických prvků – prázdné fasády. Zde například můžete vidět, jak je hmota fasády jedna odlehčena prolomením okny a hmota budovy odlehčena hlubokým vchodem a pilíři, které nesou patro. Asymetrická fasáda se tak stává působivou a elegantní. Na tom druhém obrázku zase můžete vidět, jak si architekti pohráli s oním v uvozovkách „baťovským“ modulem 6,15 m krát 6,15 m. Prostě do něj vložili balkonky a pokoje dívek.

Abychom se ale dlouho nezdržovali, předstupme před ne úplně poslední, ale rozhodně poslední Fuchsovo dílo v této prezentaci. (slide 12) Poznáváte tuhle budovu?“ (žáci odpovídají) „Je to Moravská banka na Náměstí Svobody. Tahle budova nám bude tvořit jakýsi přechod mezi Bohuslavem Fuchsem a dalším brněnským architektem s poněmčeným jménem Ernstem Wiesnerem. Tato banka byla vybudována oběma architekty, většina vznikala ve Fuchsově ateliéru, a Wiesner dodělával detaily. Na této budově, jsem vám chtěl představit další z výrazných znaků funkcionalistické architektury, a tím jsou kvalitní a ušlechtilé materiály. Mezi ně řadíme mramor jakékoli barvy, travertin, pochromované kovy, sklo a podobně. Proto je zde náhled do interiéru banky, abyste si mohli představit, jak honosně působila na klienty.

Další zastávkou je architekt židovského původu Ernst Wiesner. (slide 13) Ernst je německý ekvivalent pro Arnošta, a Wiesner používal obě tyto jména. Což byl docela obvyklý jev. Narodil se na Slovensku a pobýval tam až do svých osmi let, načež se s rodinou přestěhoval do Brna. Zde vystudoval Vyšší průmyslovou školu a stal se posluchačem na technice ve Vídni. Wiesner se hodně kamarádil s Loosem, kterého jsem zmiňoval v začátku výkladu jako předního teoretika funkcionalismu a vlastně toho, který tohle šílenství započal. A protože je Wiesner skutečně štramák, podívejme se nyní na několik jeho staveb, které nám po sobě v Brně zanechal.

Tak si řekněme něco k paláci Morava, který stojí na Malinovského náměstí. (slide 14) Nalevo vidíte fasádu tak, jak dnes již neexistuje, do spodního oblouku byla vestavěna restaurace a posilovna, avšak podstatně zajímavější je, proč musel Wiesner nechat fasádu v ulici prolomit a takhle divně ji zatočit. Je to proto, že Brno stojí na bažině. A toto špatné geologické podloží působilo zrovna v místě Wiesnerovy parcely tak, že aby mu ten dům nespadl, musel v tom místě s fasádou ustoupit a blok domu tak odlehčit. Bravurně to zvládl i esteticky, neboť tak odlehčil i dojem z domu, který by s normální fasádou byl, řekněme si to na rovinu, prostě hrozně suchý. A teď, proč palác? Prvotní záměr zadavatele bylo vybudovat zde kino, které neslo název Kapitol a bar. Byla zde také kavárna.

A jak se tehdá vlastně bydlelo? Ukažme si to na několika příkladech. První variantou, jak jste jako člověk v třicátých letech mohli bydlet, byly nájemní domy. (slide 15) Chtěli byste v něčem takovém bydlet?“ (odpovědi žáků) „No pokud ne, tak byste jistě o mnohé přišli. Jistě bylo výhodnější bydlet v takových nových stavbách, bylo to bydlení hygienické a reprezentovalo ty, kteří měli v takovém domě byty. Na této budově konkrétně je esteticky působivé to spirálovité schodiště uprostřed pavlače. Na pavlač vedl vchod do bytu a okénko z koupelny. Byty to byly dvoupokojové s obytnou kuchyní. Přeci jen vše bylo kvůli úspornosti minimalizováno.

No anebo jste mohli bydlet ve vile, pokud jste byli movití. A na ty byl Ernst Wiesner skutečně dobrý, jak si ukážeme v následných dvou slidech. (slide 16) Je to třeba vila Stiassny. Proč tak divně psané? Pokusím se to v rychlosti vysvětlit. Před rokem 1919 bylo Brno z 60% německé, a když jste nechtěli mít problémy, tak jste se vydávali za Němce, Češi si tak často přepisovali jména do němčiny. Mnohdy se tak také dělo, když si Čech vzal Němku, což bylo vlastně výhodné. Jinak tyto dva národy vedle sebe žili poměrně izolovaně. Ale zpět k vile! Vidíte jak je rozlehlá? Je to jedna z prvních vil, u nichž byl dokonce bazén. Vila Stiassny je vlastně takový malý funkcionalistický zámek, a to zvláště uvnitř. Její hala je obložena bílým mramorem, věšáky jsou z pozlacené mosazi. Alfréd Stiassny si zřejmě liboval v historizujícím nábytku, štukových stropech a podobně dekorativních věcech, proto není interiér a především mobiliář tak funkcionalisticky působivý, jako třeba ve vile Tugendhat. Vile Stiassny se říká také Vládní vila a to proto, že do devadesátých let ji vlastnil stát a používal ji k reprezentaci českého státu při mezinárodních návštěvách v Brně.

Takže si shrňme, co jsme všechno viděli. Když půjdeme odzadu, už víme, jak se bydlelo ve vilách a domech (Vila Stiassny, nájemní dům Freundschaft). Víme, kam se chodilo do kina (Palác Morava), do školy (Škola pro ženská povolání Vesna), kam pro peníze (Nádražní pošta, Moravská banka). Už víme, kde se konal tehdejší pohřeb (obřadní síň na Ústředním hřbitově). Co nevíme je, kam se chodilo na kávu, kam se chodilo nakupovat a také, kam se chodilo, když člověk pocítil touhu být ve spojení s bohem. A na to se teď v krátkosti podívejme. Řekneme si vždy i architekta, neboť nyní už to nebude přímo o osobnosti.

Vrhněme se tedy na tu kávu. V Černých polích stojí takovýhle dům. (slide 17) A v něm se v současnosti nalézá funkční kavárna Era. Dům nechal postavit architekt Josef Kranz a inspiroval se u holandského hnutí De Stijl. Interiér je poměrně zachovalý, i když od padesátých do sedmdesátých let sloužily prostory kavárny pivnici. Budova od sedmdesátých let chátrala a naštěstí v roce 2011 byla pod dohledem památkového ústavu řádně zrekonstruována. Fasáda opět pracuje, jak si můžete všimnout, s prázdnými plochami a několika formáty oken. Velká okna prvního a druhého patra patří kavárně, zatímco vrchní pásové okno je oknem bytu stavebníka. Zajímavá je také barevnost. Šroubovité schodiště kombinuje červenou a modrou ve velice sytých odstínech, pro funkcionalismus netypických.

A kam až budete chtít v třicátých letech jít nakupovat? Zkuste Dům služeb Baťa! Jak můžete vidět, Baťa se odhodlal v Brně vybudovat první evropský mrakodrap vůbec, který měl mít 28 pater. Pro tuto příležitost oslovil Vladimíra Karfíka, který měl zkušenosti z New Yorku, a proto dokázal takovouto budovu navrhnout. Záhy však přišly problémy s geologickým podložím, které již měl jeden architekt s jakou budovou, pamatujete si?“ (žáci odpovídají) „Ano, Palác Morava stojí přeci hned opodál. Karfík tak byl schopen vystavět Dům služeb pouze do osmého patra. Na skice vlevo tedy vidíte, jak měl takový mrakodrap vypadat, a jak smutné je dnes jeho torzo. Budova navíc utrpěla při druhé světové válce velkou ránu, a fasáda musela být renovována v 60. letech.

No a už se blížíme k závěru! Ve stylu funkcionalismu se stavěly také stavby sakrální, tedy kostely a synagogy. (slide 19) Budova kterou vidíte stojí na ulici Botanická. Po roce 1920 vznikla v návalu euforie ze samostatnosti dokonce samostatní Československá církev husitská, a hledala pro své bohoslužby svatostánky. Jedním takovým byl pověřen v soutěži i Bohuslav Fuchs a Jan Víšek. Jan Víšek nakonec vyhrál, a jak to dopadlo, můžete vidět na těchto snímcích nebo se můžete zajít na tento skvost podívat sami. V prvních návrzích architektových se nepočítalo vlastně ani se stavbou věže, měl to být vlastně jen hmotný kvádr prosvětlený a odlehčený úzkými formáty oken. Věž samotnou si vynutila církev a Víšek vyhověl. Je zajímavé, že se zde sdružují funkce, a to jednak stavba funguje jako modlitebna a jednak v suterénu byl společenský sál s bufetem, ale také jevištěm. V současnosti je tam restaurace. Ten interiér je však již poněkud zašlý, avšak čtyři mohutné nosné pilíře tam můžete nalézt stále, tvoří dominantu prostoru.

A zakončíme raritou. (slide 20) Jelikož v Brně žilo mnoho židovských obyvatel, vyrostla v Brně i synagoga. Ta je snad jedinou synagogou ve funkcionalistickém stylu v České republice. A dokonce dosud funguje. Využívá jí Brněnská židovská obec pro své obřady. Jejím architektem je Otto Eisler, který synagogu Agudas Achim (Svazek bratří) koncipoval jako jednoduchou krychli, jejíž největší dominantou je obrovské okno, jímž se snažil navodit důstojnou atmosféru duchovní budovy. Interiér je pak poměrně tradiční, nachází se zde schodiště na galerii pro ženy, které neměly dovoleno sedávat v hlavním prostoru modlitebny. Za druhé světové války se používal tento prostor jako skladiště, a znovu byla vysvěcena až v roce 1945.“

Schodiště Kavárny Era - Martin Strachoň

Schodiště v Kavárně ERA,
foto: Martin Strachoň

 

Příloha 2. Pracovní listy

PRACOVNÍ LIST 1 – Vila Tugendhat (Mies van der Rohe)

Vila Tugendhat je považována za jedno z klíčových děl moderní architektury. Ke vzniku takto výjimečného formálně i technologicky jedinečného architektonického počinu došlo především díky spolupráci vynikajícího architekta a pokrokově smýšlejících investorů. Mladý manželský pár, Greta a Fritz Tugendhatovi, se roku 1928 rozhodli postavit si vlastní rodinný dům, který by odpovídal jejich představám o moderním bydlení. Pozemek o rozloze 2 000 m² na jižním svahu Černých Polí dostala Greta jako svatební dar od svého otce, významného textilního továrníka židovského původu Alfreda Löw-Beera. Manželé začali pátrat po vhodném architektovi a nakonec se obrátili na Ludwiga Miese van der Rohe, jehož německé stavby znali. Architekt odevzdal hotový projekt vily již na konci roku 1928.

Jedinečnost projektu spočívá v použití nosné ocelové konstrukce (poprvé v historii u stavby rodinného domu), která umožnila libovolné nakládání s vnitřním prostorem a velkorysé prosklení fasády. Výsledkem byl volně plynoucí prostor hlavní obytné haly a její prolínání s exteriérem díky rozměrným zasouvacím oknům.

Stavba byla zahájena v červnu 1929 a pod dohledem architekta ji během jednoho a půl roku provedla brněnská stavební firma Mořic a Artur Eislerovi. Třípodlažní vila je usazena ve svahu a orientována hlavními obytnými prostory na jihozápad do zahrady. Uliční průčelí proto tvoří jen třetí obytné podlaží s elegantně zapuštěnými vstupními dveřmi a garáž s bytem řidiče, jejichž hmoty umístěné na vstupní terase rámují společnou střechou výhled na město. Na vstupní halu navazují ložnice rodičů, dětí a vychovatelky, které vedou také na horní terasu orientovanou do zahrady. Po točitém schodišti se schází do druhého podlaží s plynoucím obytným prostorem, který díky velkorysému prosklení a zimní zahradě vizuálně přechází do exteriéru. Jeho jednotlivé funkční zóny jsou pouze naznačeny efektními příčkami nebo rozděleny závěsy. Jídelní kout odděluje od zbytku volného prostoru zaoblená ebenová přepážka a clonu mezi pracovnou a posezením tvoří stěna z marockého onyxu, která při západu slunce zbarví pokoj dočervena.

Názory odborné veřejnosti na toto architektonické dílo se ovšem různily. Zatímco americký teoretik architektury Philip Johnson, který Miesovi roku 1947 uspořádal výstavu v Museu of Modern Art v New Yorku, budovu přirovnal k athénskému Parthenonu, domácí architekti, které zrovna zaměstnávala sociální otázka minimálního bydlení, jí vytýkali nabubřelost a luxus prezentovaný drahými materiály a nepřiměřenou rozlehlostí. Pro českého teoretika Karla Teigeho byla vila vrcholem snobismu a označoval ji za slepý proud moderní architektury. Obyvatelé domu sice dokázali jeho přednosti naplno ocenit, bohužel museli vilu kvůli nacistické hrozbě po sedmi letech opustit. Tugendhatovi roku 1938 uprchli do Švýcarska a vilu jako židovský majetek nacisté zabavili. Po osvobození se ve vile usadila na krátký čas ruská armáda, která dům zcela zdevastovala.

Vila naposledy sloužila vila politickým účelům v roce 1993, kdy v ní byla podepsána smlouva o rozdělení Československa. Od roku 1994 je správcem domu Muzeum města Brna, které ho také zpřístupnilo veřejnosti. Vila byla prohlášena národní kulturní památkou a v roce 2001 byla zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V létě roku 2010 byla po mnoha odkladech zahájena již nezbytná rekonstrukce celého objektu a nyní je v téměř původní podobě opět zpřístupněn veřejnosti.

Zdroj: http://www.bam.brno.cz/objekt/c327-vila-tugendhat

Vila Tugendhat, Daniel Fišer

Vila Tugendhat v Brně,
foto: Daniel Fišer

 

PRACOVNÍ LIST 2 – Krematorium (Ernst Wiesner)

V roce 1925 vyzval brněnský magistrát architekty Antonína Blažka, Vladimíra Škáru, Pavla Janáka a Ernsta Wiesnera, aby navrhli novou budovu krematoria na Ústředním hřbitově v Brně. Při vyhodnocování soutěžních projektů se však odborné komisi zalíbil Wiesnerův alternativní návrh, který umístil plánovanou stavbu do vyšší polohy nad hřbitovem v blízkosti Jihlavské ulice. Vyzvala proto Wiesnera a Janáka k přepracování projektu podle nového zadání. Jednomyslně pak porota vybrala návrh Wiesnerův, který byl sice nákladnější (4 miliony korun), ale spojoval v sobě moderní technické řešení s jasně vyjádřeným duchovním rozměrem: „ …technická forma, technický aparát, jehož se dnes používá při zpopelňování, vtírají se svým úsilím po abstrakci a nepřipouštějí ono myšlenkové oproštění, které mají vyvolati poslední okamžiky pozemské existence člověka u pozůstalých,“ uvedl Wiesner roku 1928 v článku v časopise Horizont.

Podle Ernsta Wiesnera nemělo jít při stavbě moderní budovy krematoria pouze o splnění funkčních náležitostí a použití inovativních technických prostředků. Důležité pro něj bylo znovunalezení ztraceného sakrálního prostoru i dokonalé propojení formy a obsahu: „Jisto je, že dnešní provádění zpopelňování předchází vytvoření nového kultu, že tento kult však vznikne teprve tehdy, až naše doba – technika a umění – najdou pro něj výraz, jenž by se vyrovnal svou vnější i vnitřní velikostí výrazu kultu oněch dob. A dnešní architekt je povolán dáti kultu jeho formu, jeho vnější výraz, aby jím bylo dosaženo účinku vnitřního.“ Vnitřního účinku Wiesnerova expresivní architektura rozhodně dosahuje. Střešní koruna ze štíhlých hrotitých pilířů, dlouhý jazyk stupňovitého schodiště i umístění stavby na monumentální terase zajišťují vskutku emotivní zážitek. Promyšlený scénář mělo i uspořádání vnitřních prostor, které se stalo součástí smutečního obřadu.

Hlavní obřadní sál je osvětlen nebeskými průhledy ve střeše a dominuje mu černý mramorový katafalk. Po skončení obřadu se katafalk s rakví vydá na poslední cestu mohutnou bránou k žárovišti, které tušíme za třemi velkými okny s mřížemi v horní části čelní stěny, a odkud se již prázdný zase vrací. Celý ceremoniál měl být symbolicky zakončen spojením duše zemřelého s nebesy prostřednictvím dlouhého komínu v zadním traktu stavby. Původně plánovaná pec na koks byla však při realizaci nahrazena dvěma modernějšími plynovými a tento metaforický akt se nakonec nemohl uskutečnit.

Zdroj: http://www.bam.brno.cz/objekt/c372-krematorium

800px-Brno_Crematorium

Krematorium od Ernsta Wiesnera v Brně,
foto: Fredericus

 

PRACOVNÍ LIST 3 – Zemanova Kavárna (Bohuslav Fuchs)

V blízkosti dnešního Janáčkova divadla v parku Koliště na brněnské okružní třídě stával na začátku 20. století dřevěný pavilon zvaný Café Schopp. Po první světové válce jej koupil kavárník Josef Zeman a rozhodl se na jeho místě vybudovat zděnou kavárnu. Vybral si proto mladého architekta Bohuslava Fuchse, kterému se podařilo navrhnout první důsledně funkcionalistickou budovu v Brně, jež byla pod názvem Pavillon otevřena roku 1926.

Hmotu stavby tvoří kvádr hlavního převýšeného prostoru kavárny, k němuž jsou připojeny kubické objemy hlavního vstupu, salónku a dvoupatrového provozního zázemí.

Bohuslav Fuchs také použil velká skleněná okna v železných rámech, jež se v letních měsících zasunovala do suterénu, takže propojení interiéru s exteriérem bylo dokonalé. Již o pět let dříve zde aplikoval systém, který se později proslavil díky brněnské vile Tugendhat. Součástí jeho návrhu byly i interiérové doplňky provedené v mědi a mosazi.

Svému účelu sloužila kavárna až do znárodnění v roce 1948, kdy byla přeměněna na mateřskou školu. Na počátku 60. let bylo však rozhodnuto o její demolici kvůli stavbě Janáčkova divadla, byť nezasahovala do jeho parcely. Sám Bohuslav Fuchs se kavárnu pokusil zachránit alternativním návrhem na umístění divadla, s nímž však neuspěl a budova byla nakonec roku 1964 zbořena. První porevoluční připomínkou této významné stavby byl happening Druhé vytýčení Zemanovy kavárny, který uspořádali mladí architekti Zbyněk Pech a Jana Janíková 16. listopadu 1991. Při této akci účastníci kolíky a pásy vytyčili původní dispozici kavárny, jejíž objem byl naznačen nafouknutými balónky a zvali kolemjdoucí na posezení u kávy. Tato umělecká provokace uzrála později v reálnou myšlenku postavení repliky kavárny, pro kterou se našel i investor a vypracování projektu na vhodnějším místě dál od Janáčkova divadla se ujal architektonický Ateliér ERA (architekti Pech a Janíková). Oproti původní podobě kavárny byla nová stavba rozšířena o jedno patro suterénního klubu a v blízkosti budovy byl postaven hudební altán, který se nacházel již ve Fuchsově projektu z roku 1925, ale původně nebyl realizován. Podle dochovaných fotografií jiných Fuchsových staveb se podařilo zrekonstruovat i vybavení interiéru. Téměř dokonalá replika Zemanovy kavárny byla slavnostně otevřena 24. března 1995 v den stého výročí narození Bohuslava Fuchse a dodnes slouží jako kavárna a restaurace.

Zdroj: http://www.bam.brno.cz/objekt/c102-zemanova-kavarna

Zemanova_kavárna, Martin Strachoň

Zemanova Kavárna v Brně,
foto: Martin Strachoň

 

PRACOVNÍ LIST 4 – Výstaviště

Prvním krokem k realizaci výstavního areálu bylo vypsání veřejné soutěže na urbanistické řešení a návrh ústředního pavilonu Obchodně průmyslového paláce. Z jednatřiceti návrhů zvítězil projekt pražského architekta Josefa Kalouse, jenž dále upravil a realizoval architekt Emil Králík. Dále byla založena Výstavní akciová společnost, v jejímž vedení stáli zástupci státní správy, Moravského zemského výboru, města Brna a již existující společnosti Brněnské výstavní trhy.

Vzniku jednotlivých pavilonů předcházela těžba štěrku a jeho strojní příprava přímo na místě výstavby, což snížilo náklady a zrychlilo stavební proces, neboť se materiál na stavbu železobetonových konstrukcí nemusel dovážet. Kalousova urbanistická koncepce byla dopracována Emilem Králíkem a pavilony rozmístěny podél dvou základních os do tvaru písmene V s dominantou prosklené věže Obchodně živnostenského pavilonu od Bohumíra Čermáka. Na rozdíl od progresivního architektonického řešení některých staveb vycházel urbanistický koncept z klasicistních centralizujících tendencí. Pohled na efektní rozvržení pavilonů se návštěvníkům naskytl již při výstupu z tramvaje na vyvýšené stanici elektrické dráhy navržené Bohuslavem Fuchsem. Po průchodu segmentovou vstupní bránou upoutal jejich pozornost středobod celého areálu – Obchodně průmyslový palác s charakteristickými parabolickými oblouky. Součástí úpravy areálu byla i výsadba vzrostlých stromů a instalace slavnostního osvětlení u příležitosti zahájení Výstavy soudobé kultury v Československu. Ta se zde konala od května do září roku 1928 a jejím cílem bylo prezentovat kulturní a technický rozmach mladého státu v prvních deseti letech svojí existence.

K Brnu se v té době upínala pozornost celého národa a veřejnost i odborníci byli z výstaviště nadšeni. Výstavu soudobé kultury vidělo celkem 2 698 000 návštěvníků.

Po velkém úspěchu tohoto výstavního projektu, který jednoznačně deklaroval celospolečenské přijetí funkcionalistické architektury, nastala ovšem doba hospodářského útlumu. Ve třicátých letech byla kvůli finanční krizi budoucnost výstaviště ohrožena, díky přímluvě starosty Karla Tomeše u ministra financí však nakonec došlo k navýšení státních subvencí a Výstavní akciová společnost byla zachráněna od konkurzu.

Zdroj: http://www.bam.brno.cz/objekt/c162-brnenske-vystaviste

 

9. Zdroje

BRÜCKNEROVÁ, Karla. Estetická výchova v současné české škole: koncepce paní učitelky Alžběty. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity: STUDIA PAEDAGOGICA [online]. c2007, roč. 55, č. 12 [cit 1. dubna 2014]. Dostupný na www: <http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/446/602>

Čerpána inspirace pro stanovení definice EV.

HLAVÁČKOVÁ, Petra, Rostislav KORYČÁNEK, Šárka SVOBODOVÁ a Lucie VALDHANSOVÁ. Brněnský architektonický manuál. Průvodce architekturou 1918-1945. 1. vyd. Brno: Dům umění města Brna, 2012. 368 s.

Knižní podoba brněnského architektonického manuálu se také hodila především při prvních schůzkách a plánování toho, jak bude celá lekce vypadat.

JŮVA, V., Estetická výchova. Vývoj – pojetí – perspektivy. Brno: Paido, 1995, 100 s. ISBN: 80-85931-12-5

Čerpána inspirace pro stanovení definice EV.

KALHOUS Zdeněk, OBST Otto a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002, 448 s. ISBN: 80-7178-253-X

Čerpána inspirace pro stanovení kontextů, cílů.

Klíčové kompetence na gymnáziu [online]. c2008 [cit 2. dubna 2014] Dostupné na www: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/klicove-kompetence. ISBN 78-80-87000-20-5.

Čerpána inspirace pro stanovení kompetencí, cílů, průřezových témat.

KUDĚLKA, Zdeněk. Bohuslav Fuchs. 1. vyd. Praha: Nakladatelství čs. výtvarných umělců, 1966, 147, [i] s.

Kniha o teoretických konceptech Bohuslava Fuchse a jeho výtvarném vyjádření, životě atd.

PELČÁK, Petr a Ivan WAHLA. Ernst Wiesner: 1890-1971. Brno: Obecní dům, 2005, 178 s. ISBN 80-239-5613-2.

Jedna z nejlepších knih o Ernstu Wiesnerovi, publikace Obecního domu, která zpracovává velkou část tvorby Ernsta Wiesnera.

PŘIVŘEL, Jiří. Pojetí estetické výchovy [online]. c2014 [cit. 20. března 2014]. Dostupné na www: <http://www.estetickavychova.cz/pojeti-esteticke-vychovy/>

Čerpána inspirace pro stanovení definice EV.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. c2007 [cit 20. března 2014]. Dostupné na www: < http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf>. ISBN 978-80-87000-11-3.

Čerpána inspirace pro stanovení cílů, kontextu.

ŠEĎOVÁ Klára. Co víme o výukovém dialogu? STUDIA PAEDAGOGICA [online]. c2009, roč. 14, č. 2 [cit. 20. března 2014]. Dostupný na www: <http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/81>. ISSN 1803-7437.

Čerpána inspirace pro stanovení kontextu, cílů.

ŠEVČÍK, Oldřich. Architekti, programy, realizace: paralelní texty ke studiu dějin a teorie architektury. 1. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2011-

Z těchto skript jsme čerpali pasáže o A. Loosovi a jeho teoretických konceptech funkcionalismu.

http://www.bam.brno.cz

Z Brněnského Architektonického Manuálu byla radost čerpat. Z velké většiny jsme byli schopní nacházet tam doplňkové informace jednak k výkladu a jednak obrázky do prezentace. Je to zdroj odborný a velice přínosný. Čerpali jsme z něj také k pracovním listům pro kooperativní učení, v nichž jsme texty trochu poupravili, aby byly kratší a přitom zachycovaly to nejdůležitější.

Kyncl, Libor. Metodický list- Bingo. [online]. [2. 4. 2014].

Dostupné z https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2014/UEV_11/um/um/?studium=628532

(pro zobrazení souboru je nutný přístup do is.muni.cz)

Od pana Kyncla jsme si propůjčili mustr na Bingo.

 

Náhledová a ilustrativní fotografie jsou z http://cs.wikipedia.org/

 

 

One Comment

  1. Pingback: Architektura jako odraz doby II.: 1918 – 1945 aneb Mezinárodní styl je nám vlastní | estetická výchova

Napsat komentář