Aktivní občanství ve světě kultury

Aktivní občanství ve světě kultury – verze pro tisk (pdf)

„I kdyby se všichni vědci světa shodli na tom, co je krása, svět nebude krásnější, pokud nebudou chtít jeho obyvatelé“ 

(Horáček 2013: 324).

 

 

V závěru článku „Cíle estetické výchovy“ jsme uvedli, že estetická výchova představuje …„záměrné výchovné působení, jež si klade za cíl rozvíjet estetickou vnímavost a vybavit tak pro esteticky poučené proměňování světa“, kdy takto chápaná estetická výchova směřuje k …„aktivnímu občanství ve světě kultury“ (Brücknerová 2011: 14-15).

Ono esteticky poučené proměňování světa přitom nemusí být tak nedosažitelným cílem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnohdy se může jednat o zdánlivě „malé činy“, které ovšem výrazně přispívají k oživení veřejného prostoru, tedy prostoru, ve kterém žijeme, v němž se denně pohybujeme a vzájemně setkáváme. Jako aktivní občané ve světě kultury můžeme uváženě a poučeně volit mezi hotovými produkty, zrovna tak ovšem můžeme do našeho světa vstupovat vlastní intervencí.

I zdánlivé maličkosti mohou pozitivně přispět ke kvalitě života. (Tímto souslovím jsem jako pracovník v sociálních službách možná posedlý, protože v této oblasti je „kvalita života“ velmi často skloňovaný terminus technicus – pozn. autora).

V posledních týdnech jsem se snažil být ostražitější a více si všímat větších i menších projektů, které s aktivním občanstvím ve světě kultury souvisejí. Byl jsem pozornější k aktivitám, které esteticky poučeně proměňují svět, oživují, zkrášlují a zlidšťují veřejný prostor, dávají mu nový, estetický rozměr, případně uváženým způsobem poukazují na některé nedostatky a neduhy méně poučených mocipánů. Postupně jsem tyto iniciativy představoval na facebookovém profilu estetické výchovy, ale považuji za důležité „zvěčnit“ je i v samostatném článku, ve kterém snad záhy neupadnou v zapomnění.

Všechny níže uvedené projekty si mne nakonec našly spíše samy, má ostražitost nemusela být příslovečně ostříží. Stačilo se jen pozorněji dívat kolem sebe (a také si po dlouhém odříkání založit profil na facebooku – pozn. autora).

 

Pravděpodobně nejvýraznějším počinem, o kterém (nebo který?) bylo a je v posledních měsících nejvíce slyšet, je projekt Piána na ulici kavárníka Ondřeje Kobzy. „Zajímá mě život a baví mě jeho spontaneita v té nejryzejší podobě. Rád bych našel způsob, jak motivovat a inspirovat lidi k prožívání radosti a jsem přesvědčen, že zážitek něčeho nevšedního osloví téměř každého. Přinést tento prvek přímo do ulic, mezi každodenní život, v tak pozitivní formě, jako je hudba, je pak myslím to, co může nečekaně zkvalitnit život každému z nás. Celkově jde tedy o moment oživování veřejného prostoru, ale také o ozdravování života v něm,“ uvádí autor a duchovní otec projektu na webových stránkách. Domnívám se, že těmito konkrétními slovy Ondřej Kobza výstižně definuje podobu aktivního občanství ve světě kultury (a vidíte, že i on hovoří o kvalitě života – pozn. autora).

youtube

Během sotva jednoho roku se piána objevila v ulicích nejen Prahy, Brna či Olomouce, ale dalších asi deseti městech. Ústřední skladby z filmů „Piano“ od Michaela Nymana či „Amélie z Montmartru“ od Yanna Tiersena se tak stávají evergreeny.

Projekt byl oceněn jako Počin roku 2013 hudební cenou Vinyla a hrající policista u Rudolfina byl po jeden čas lidovým šlágrem youtube. Pravděpodobně se dotyčný strážce zákona stal nejslavnějším městským policistou za poslední roky a pomyslných pět minut slávy bude vrcholem jeho kariéry u policie. Domnívám se, že se jeho chvilkové usednutí za klavír plně slučuje s heslem „Pomáhat a chránit“. Nejspíše nebyl povýšen, ale naštěstí ani suspendován.

youtube

 

Veřejný prostor lze oživit nejen hudbou, ale i literaturou. O to se snaží Monika Serbusová a Pavel Železný projektem KnihoBudka. Autoři projektu využívají z provozu vyřazené telefonní budky a proměňují je v malé veřejné knihovny.

youtube

Podobně i další uvedené projekty mnohdy využívají svým způsobem staré, nepotřebné a nevyužívané věci či prostředky a sympaticky jim dávají druhou šanci.

 

Poezie by se dnes mnohým mohla jevit jako okrajový literární druh, ne snad že by byl k nepotřebě podobně jako telefonní budky. Pro oživení poezie a veřejného prostoru právě poezií se rozhodla ostravská básnířka Blanka Fišerová. První (bá)snění v ulicích z její iniciativy proběhlo 20. července 2013 v rámci Festivalu V ulicích, poslední, již šesté (bá)snění v ulicích se uskutečnilo 1. května tohoto roku.

P1330778 na web

V rámci prvomájového (bá)snění v ulicích jsem na piáně u baziliky na Svatém Kopečku u Olomouce zanechal autorskou sbírku básní „Dát slovům slovo“. Sbírka je na místě i dva týdny poté. Zanechání sbírky na tomto místě deset kilometrů od mého domu mne motivuje k častějšímu pravidelnému půlmaratonovému běhu 🙂

Početná komunita nadšených básníků a milovníků poezie se předem dohodne na určitém dnu, během kterého pak v ulicích „ukrývají“ básně pro náhodné kolemjdoucí. Celá akce je pečlivě fotodokumentována a fotografie se sdílejí na facebookovém profilu projektu. Guerilla Poetring neboli (bá)snění v ulicích si rychle našlo řadu aktivních příznivců.

youtube

 

Úspěšně u nás také zakořenil fenomén urban gardening. Nyní již pro mnoho lidí nacházejících zálibu v zahrádkaření není překážkou skutečnost, že bydlí v centru města nebo na sídlišti. Kdo chce, může se svému koníčku věnovat i ve městě, v mnohdy nevzhledných prolukách mezi panelovými domy, sdílet přitom nadšení pro věc s dalšími lidmi a nakazit tímto entuziasmem i další. V Praze od roku 2012 funguje komunitní zahrada Prazelenina, v Olomouci pak Za()hrada. Jedná se o komunitně zaměřený projekt, v rámci kterého je budována městská zahrada v areálu olomouckého Letního kina. Společné obhospodařování půdy slouží k rozvoji sousedských vztahů, environmentálnímu vzdělávání i propagaci kreativity, udržitelného způsobu života či soběstačnosti.

 

Z čeho mám já osobně velikou radost, je vzrůstající počet cyklostezek ve městech a měnící se infrastruktura měst s ohledem právě na cyklisty. Ti se tak ve městě začínají cítit jako doma, nikoliv jako obtížný a nežádoucí hmyz. I za touto proměnou však stojí úsilí několika nadšenců a sdružení. Nemohu nezmínit občanské sdružení Auto*Mat nebo Bajkazyl, který má od podzimu roku 2012 svoji pobočku i v Olomouci. Tato sdružení pořádají tematické cyklojízdy, opravují a „upcyklují“ stará kola, aktivně poukazují na nedostatky v nejen dopravním, ale obecně městském provozu daného města a přirozeně sdružují podobně smýšlející jedince v komunitu lidí, pro které se stávají žádoucí a užitečnou platformou. „Věříme, že ulice může být nejlepším místem k životu. Bajkazyl budujeme pro všechny, kdo chtějí jezdit po městě na kole. Je to první exemplář svého druhu v Praze: dílna, samoobsluha, infocentrum, půjčovna a minibar. Věříme v sousedy, kteří vedle sebe chtějí žít, i když se jejich touhy mohou někdy míjet“ (z webových stránek Bajkazylu).

Právě Bajkazyl se výraznou měrou podílel na projektu Rekola, tedy bikesharingu. Za členský poplatek tak můžeme jezdit na růžových kolech v Praze, Brně a Olomouci. Sám jsem do projektu věnoval své staré kolo, natřel je v rámci společné akce na růžovo, a kdykoliv dnes v ulicích zahlédnu růžové kolo, hned mám výrazně lepší náladu. Mohu tak na sobě pozorovat, jak má i malé aktivní zapojení se do některého z uváděných projektů příznivý psychologický efekt.

youtube

 

Sdílení růžových kol, knih v knihovničkách či provoz komunitní sauny a jiné aktivity fungují také v pražské části Suchdol díky iniciativě Martina Petříka a Vojtěcha Němce Žijeme tady. Občanské sdružení Žijeme tady, vzniklo jako projekt dvou středoškoláků, Vojty a Martina, se zájmem o architekturu na jaře roku 2012, za účelem rozvoje veřejného prostoru s pomocí místních obyvatel. Prvotní aktivitou bylo shromažďování podnětů občanů skrze nálepky ,,Chci, aby tady…”, které jsme následně probírali s radnicí Mč. Praha- Suchdol, kde se v současnosti projekt nejvíce rozvíjí. Díky naší aktivitě se občané na stránkách místního zpravodaje dozvěděli bližší informace o problémech, které je tíží. Určité podněty dosáhly fyzické podoby (např. lavička na autobusové zastávce, tvorba běžecké stopy, rozdávání čaje apod.). Naším cílem je poskytovat lidem možnost vyjádřit se k místu, ve kterém žijí a společnými silami jej zlepšit“ (z webových stránek Žijeme tady).

 

Jiná skupinka nadšených mladých lidí se v Praze snaží vytvořit jedinečný kreativní prostor, ve kterém si budeme moci opravit starý nábytek, vyrobit či nakoupit originální šperky nebo jen tak posedět a poznat nové lidi. Inspiraci pro takovou komunitní recyklační dílnu načerpali ve Francii a nyní usilují o vytvoření takové dílny u nás. Komunita se jmenuje Zdrojovna a jako své motto hrdě nese: „Zde se odpad změní v poklad.“

Sám si dokážu představit jiný sběrový dvůr, než jaký mám takřka za rohem, takže jeho služby čas od času využívám. Dvůr bez podnapilého správce v již dopoledních hodinách, bez postávajících nenechavců před vraty, kteří se domnívají, že jdu odevzdat snad i šaty, které mám právě na sobě, případně „kolečko“, na kterém odvážím posečenou trávu ze zahrady, a nakonec bez následné nutkavé potřeby důkladně a kompletně se desinfikovat.

youtube

 

Projektů, které jsem nezmínil, je jistě celá řada. O mnohých z nich se můžeme dozvědět z nominací na cenu Gratias Tibi. Jedná se o cenu za občanskou aktivitu mladých lidí, kteří pozitivně ovlivňují život ve společnosti. V letošním roce probíhá první ročník a 2. června bude znám vítěz. Ačkoliv už v tuto chvíli je jisté, že v této hře jsou vítězi všichni zúčastnění.

„První ročník ceny Gratias Tibi vyhlašujeme s cílem ocenit občanskou aktivitu, občanský postoj či počin mladých lidí pozitivně ovlivňující život v komunitě či celé společnosti. Chceme tak reagovat na fakt, že se v poslední době objevuje stále více nejrůznějších iniciativ mladých lidí. Jejich aktéři jistě prožívají radost a zadostiučinění z vlastní činnosti a my chceme tento zážitek obohatit o pocit uznání a vědomí, že se společnost zajímá o to, co dělají a váží si toho“ (z webových stránek Gratias Tibi).

 

Velmi potěšitelné je, že většina z uvedených projektů byla podpořena hromadným financováním, tzv. crowdfundingem (u nás portál HitHit.cz). Je tak zjevné, že více lidí má potřebu se na užitečných a originálních projektech podílet, když už ne přímo vlastní aktivitou, tak je alespoň finančně podpořit.

 

Některá sdružení se zabývají aktuálními otázkami lokálního charakteru. V některých případech se jejich členové odhodlali k odvážnému kroku vstoupit na tenký led politiky, ačkoliv jen na komunální úrovni. Největší mediální pozornosti se v poslední době dostalo brněnské občanské iniciativě Žít Brno, která se nedávno proměnila v politické hnutí. Stejný krok v současné době prodělává i politické hnutí Pro Olomouc, které vzešlo ze sdružení pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí Za krásnou Olomouc. Politikou jsem se však v tomto článku zabývat nechtěl, avšak nelze tyto odvážné a snad i nezbytné kroky zcela nezmínit. Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, který se věnuje aktuálním otázkám aktivního občanství ve světě kultury, pak najdeme i ve slezské metropoli. O spolcích a sdruženích, které se prosazují za „krásu světa“ spíše z architektonického hlediska, píše více Martin Horáček v kapitole „Občanská společnost“ ve své knize Za krásnější svět (Horáček 2013: 324 – 329).

 

Nemohu nekonstatovat radost nad tím, jak silná vlna nesouhlasu se na začátku roku 2014 zvedla proti ústeckým radním, a to napříč celou zemí. Do iniciativy Bijte na poplach za záchranu Činoherního studia v Ústí nad Labem se zapojila snad všechna česká divadla a každý, kdo je s kulturou za dobře, se za Činoherák pomyslně bil. Bohužel, konec ústeckého divadla to nezažehnalo. Proti „vyšší moci“ je „řadový občan“ mnohdy bezbranný. Proto mám pro aktivisty, kteří vstupují do politiky pochopení a činí-li tak s dobrými úmysly, tak i obdiv. Z této pozice snad bude příští bití na poplach více slyšet. A snad i z těchto pozic bude upřímné.

 

Nakonec i z množství na cenu Gratias Tibi nominovaných projektů je dostatečně patrné, že mladým lidem není dění v jejich okolí lhostejné, a že jim je aktivní občanství ve světě kultury vlastní.

Aktivnímu občanství se věnuje projekt Active citizens, který vydal i velmi praktickou metodiku (online zdarma), kterou vřele doporučuji k prolistování.

 

„Krásnější svět se stává otázkou volby a svědomí“

(Horáček 2013: 329).

 

Snad na tom má svůj podíl i estetická výchova.

 

Použitá literatura:

BRÜCKNEROVÁ, Karla (2011). Skici ze současné estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita.

HORÁČEK, Martin (2013). Za krásnější svět. Brno: Barrister& Principal. (recenze na knihu v časopise Respekt, případně anotace na archiweb.cz)

Doporučuji článek „Facebook lepší město neudělá“ Tomáše Brolíka a Jana H. Vitvara z časopisu Respekt (15. prosinec 2013), ovšem je potřeba mít přihlašovací údaje pro předplatitele.

Také doporučuji diskuzi v rámci pořadu „Úhel pohledu“ na téma „Lokální hvězdy v Praze“, v níž se 25. června 2014 sešli Renata Chmelová z neziskové organizace Arnika, umělec Roman Týc, Jan Šindelář ze sdružení Auto*mat a Tereza Klenorová z  komunitního centra a recyklační dílny Zdrojovna.

 

Náhledový a ilustrativní obrázek je dílem autora článku. A pokud jste statečně dočetli až sem, přidávám odkaz na vlastní video natočené v rámci akce (bá)snění v ulicích 1. května 2014.

Napsat komentář