Hudba v galeriích

Hudba v galeriích – verze pro tisk (pdf)

Hudba a výtvarné (potažmo vizuální) umění k sobě měly vždycky blízko. Bylo tomu tak v minulosti (hudba jako námět obrazu) a tím spíše se obě oblasti prolínají dnes. Pro konkrétní příklady nemusíme chodit daleko. Vždyť někteří současní čeští výtvarníci jsou i ostřílenými a originálními hudebníky: František Skála, Petr Nikl nebo Milan Cais. Chtěl-li bych být jízlivý, uvedu i Karla Gotta (uvedu).

Hudba byla a je častým námětem obrazů. Nemohu nevzpomenout snad nejznámější obraz ze sbírky Muzea umění Olomouc Apollón a Marsyas od Tiziana,  na který Muzeum láká návštěvníky do jinak odlehlejší Kroměříže. Ale také si nemohu nevybavit četná díla 20. století, na kterých je vyobrazen hudební nástroj nebo téma hudby (kubistická zátiší, Matissovy obrazy aj.)

TItian_-_The_Flaying_of_Marsyas

Tizian „Apollón a Marsyas“

Národní galerie v Praze v letošním roce chystá rozsáhlou výstavu Vivat Musica! Tóny, barvy, tvary, která je součástí Roku české hudby 2014. Výstava by měla prezentovat hudební motivy v obrazech od renesance po 21. století. Kurátorka výstavy Andrea Rousková v časopisu Harmonie píše, že …“výstava o hudbě, kde by hudba nezněla, pozbývá smyslu. Národní galerie proto poskytne zájemcům výstavy audioprůvodce s nahrávkami firmy Supraphon. Tyto nahrávky budou doprovázet vybraná umělecká díla, jež budou na výstavě označena. V návaznosti na to bude vydán průvodce výstavou s bohatým obrazovým doprovodem. Součástí publikace bude i CD koncipované ve spolupráci se Supraphonem – nahrávky budou sledovat chronologickou i tematickou linii vystavených děl“ (Rousová: 32). Součástí výstavy bude i bohatý doprovodný program včetně workshopů. 

Hudba však v galeriích nemusí jen viset. Může i znít.

V zahraničí takové úzké propojení není ničím výjimečným. Mnohdy pak v této krásné symbióze zacházejí ještě dále. Jako evropský příklad uvedu Muzeum moderního umění Louisiana poblíž Kodaně. „V příjemném a inspirativním prostředí , kde se harmonicky prolíná architektura s uměním, se daří také hudbě – vážné, stejně jako třeba elektronické či rocku.“ (Matějka: 35). V rámci komorních koncertů klasické hudby se v Dánsku letos představí např. i český Pavel Haas Quartet.

Dánské muzeum se světově známými hudebníky v rámci programu Louisiana music natáčí i videa přímo v prostředí galerie. Videa jsou veřejně přístupná na internetu. Podívejte se a poslechněte si, jak v prostředí galerie moderního umění zní např. barokní Bachovy skladby. Louisiana má přímo kanál i na You Tube.

Metropolitní muzeum v New Yorku navázalo za účelem přivést do svých galerijních prostor hudbu  partnerství se souborem moderní hudby Alarm Will Sound. Ten nejenže v Metropolitním muzeu koncertuje, ale jeho členové k některým vystavovaným obrazům vybrali i hudební doprovod. Rubens se tak setkal s Wagerem, Miró s Varésem či Klee s Ligetim.

Jiné, nedaleké Muzeum Nikolaje Roericha také provozuje koncerty a literární akce přímo v prostředí galerie.

Případem až takřka extrémním, přesto velmi inspirativním, je výstava „Part File Score“ skotské umělkyně Susan Philipszové v berlínské muzeu Hamburger Bahnhof.

Vizuální umělkyně (mj. byla oceněna britskou Turnerovou cenou – pravděpodobně nejvýznamnějším výtvarným oceněním na světě) ve výstavním sále vystavuje dvacet čtyři reproduktorů, z nichž znějí dokola tři skladby Hannse Eislera (žáka slavného Arnolda Schönberga). „Počet dvanácti železných nosníků, pod kterými jsou reproduktory upevněny, odpovídá dvanáctitónové sekvenci, v níž Schönberg a jeho student skládali. Z každé „bedny“ vychází vždy jeden tón a tato kakofonie létající z kouta do kouta se dohromady slévá v kompozici podmanivé krásy: obří hala se proměnila v místo, které je sice na pohled úplně pusté, ale na poslech je zahlcené vjemy, jež v návštěvníkovi vyvolávají pocity někde mezi zklidněným rozjímáním a naopak poněkud zneklidňující melancholií“ (Vitvar: 63), píše o výstavě Jan H. Vitvar v časopise Respekt. Na výtku, že takové věci nepatří do galerie, ale do koncertní síně, nabízí Vitvar krásný argument: „V Hamburger Bahnhof je doslova vidět, v čem mohou podobné zvukové instalace galerie a muzea obohatit. Díla výtvarných velikánů tu zabírají každý volný centimetr a jen rekonstruované křídlo dřívějšího nákladního překladiště sousedící s hlavní budovou, které zabírá plochu přes šest tisíc metrů čtverečních, nabízí takovou pastvu pro oči, že by měl důsledný návštěvník nevynechávající žádný exponát po absolvování prohlídky raději preventivně vyhledat oftalmologa. Pozoruhodné ovšem je, že mezi všemi těmi Beyusi, Warholy, Rauschenbergy či Richtery vyvolává nejsoustředěnější zájem právě ona „neviditelná“ Susan Philipszová. Pouze v jejím prostoru se většina návštěvníků zastaví – a místo aby utíkali k dalšímu slavnému artefaktu, klidně si lehnou na zem a dlouhé minuty se nechají unášet tóny hudby. Ta se totiž jen tak neokouká“ (Vitvar: 63).  

V českém prostředí otevřeli hudbě dveře například v brněnské vile Tugendhat.  Všechny koncerty ve spolupráci s Brno Contemporary Orchestra se odehrávají přímo u slavné onyxové stěny v hlavním obytném prostoru vily. Věřím, že vhodně zvolený koncert v tomto prostředí musí být krásným a silným zážitkem.

V úvodu článku zmíněném Muzeu umění Olomouc před lety proběhl koncert olomouckého rodáka Emila Viklického, a to přímo ve výstavních prostorách. Při nedávné prodloužené středě pak v prostorách výstavy Káji Saudka proběhl koncert jazzové formace El Converso. Další koncerty pořádané Muzeem umění  jsou uzavřeny do besedního sálu či do jiných, od výtvarného umění izolovaných prostor. Osvěžujícím zážitkem také bylo jedinečné uvedení inscenace Bílého divadla  „Ty, který lyžuješ“ přímo v rámci výstavy Magdaleny Abakanowicz.

I přes tyto spíše ojedinělé vlaštovky nám však stále v našem prostředí chybí odvaha či snad otevřenost propojovat zdánlivě pouze odlišné jazyky umění, a to jazyk výtvarný a jazyk hudební. Věřím však, že v dnešní době tuto odvahu pomalu nacházíme a pomyslné jaro skutečně přijde.

Použitá literatura:

Matějka, Ivan (2014). Surfujte! Vidět ušima… . Harmonie, roč. 14, č. 4, s. 35.

Rousová, Andrea (2014). Vivat Musica! Výstava Národní galerie v Praze. Harmonie, roč. 14, č. 4, s. 30-32.

Vitvar, Jan H. (2014). Umění, jež se neokouká. Respekt, roč. 25, č. 12, s. 63.

Náhledový obrázek Apollón a Marsyas:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tizian

Napsat komentář