Slyšet jinak aneb úskalí tvorby v hudební výchově a jejich možná řešení

O tom, že vyučovat hudební výchovu je obtížné a mnohdy snad i nevděčné, se nebudu přít. Uvedu na úvod některé nevýhody související s vyučováním hudební výchovy, kterými se např. učitel výtvarné výchovy nemusí tolik trápit.

Již jen samotné vnímání uměleckého díla, tedy recepce. Žák se podívá na obraz, například na Manetovu Snídani v trávě a je schopen během deseti vteřin o obraze „něco“ vypovědět, a to jak po formální stránce, tak i o tom, jak na něj obraz působí. Stejně se to bude mít i s Picassovými Slečnami z Avignonu, Malevičovým Černým čtvercem na bílém pozadí. Nejspíše i nad Pollockovým obrazem žák po chvíli zkonstatuje, že se jedná o obraz abstraktní, že je v malbě prvek náhody či jakési nekontrolovanosti, některý v něm snad najde i prvky expresionismu a i z malé reprodukce usoudí, že obraz, aby dosáhl kýženého účinku, bude velkých rozměrů. Žákův úsudek přitom nebude zcela mylný. Co si však má počít hudebkář? Většina symfonií trvá minimálně půlhodiny, to neuvažuji o symfonickém díle Gustava Mahlera, nedejbože operách Richarda Wagnera. Soudobá hudba a hudba 20. století pak celou neblahou situaci ještě více znesnadňuje. Co si počít se skladbami Johna Cage, když je dosud nevzali na milost ani někteří muzikologové? (snahou o zpřístupnění této zdánlivě nepřístupné hudby je i náš článek Naslouchání dvacátému století).

Učitel výtvarné výchovy, nenachází-li se jeho škola na Osoblažsku nebo v Šluknovském výběžku, může jít se svými žáky do galerie, využít doprovodných programů (galerijních animací a jiných), zprostředkovat žákům skutečný kontakt s uměleckým dílem, ale co chudák hudebkář? Zase má smůlu, ledaže by šel s žáky poslouchat autentický zpěv ptáků do lesa. Možnosti navštívit hudební workshopy má v Praze (viz jiný článek na našem webu Workshopy České filharmonie), jinak je nabídka velmi slabá a nedostačující. Ve větších městech může jít s žáky na případný večerní koncert, ale kolik žáků před koncertní sál přijde? Dopolední generální zkoušky by mohly být řešením, ale neprobíhá v tu dobu zrovna výuka matematiky?

O potížích ve výuce hudební výchovy psala i Markéta Šňupárková ve svém článku „Zážitková pedagogika a možnosti její aplikace ve výuce hudební výchovy na víceletém gymnáziu“, na který jsme se odkazovali již v našem starším článku „Muzikál a muzikálová tvorba v hudební výchově“.

Je to zkrátka žalostné a nejinak se to má zdánlivě i se samotnou hudební tvorbou žáků. Podívejme se tedy na úskalí tvorby v hudební výchově a jejich možná řešení  blíže.

slyšet jinak

V estetickovýchovných předmětech (nejčastěji v zastoupení výtvarné a hudební výchovy) se v rámci triády produkce, recepce a reflexe nevyhneme vlastní tvorbě žáků. Sám nejsem učitelem hudební ani výtvarné výchovy, takže nemám praktické zkušenosti, ale vždy mne napadala otázka: Jak se s vlastní tvorbou žáků vypořádat v hudební výchově? A do jaké míry je tvorba žáků v této výchově „jejich“, aby nešlo o pouhou reprodukci?

V tomto směru, tak jako i ve výše uvedených příkladech, jsem shledával hudební výchovu oproti výchově výtvarné ve značné nevýhodě. Potažmo jejíhoho učitele.

Na metodickém portálu www.rvp.cz jsem nedávno četl článek „Výtvarný projev ve vztahu k hudebně tvůrčí náplni školní výchovy“, jehož autor Petr Drkula si pokládá stejnou otázku a hledá na ni odpovědi.

Petr Drkula také spatřuje roli výtvarkáře ve značně výhodnější pozici, nežli je jeho kolega hudebkář. Autor se pro svoji argumentaci odkazuje na práci Creative music in education R. M. Thackraye, ve shodě s nímž konstatuje, že …„dokonce v nejranějších věkových stadiích je učitel (výtvarné výchovy) schopen předložit žákovi kus papíru a požádat jej, aby kreslil či maloval s vědomím, že vždy jakéhosi výsledku dosáhne; přestože nemusí dosahovat vysokých uměleckých hodnot, přináší žáku přinejmenším jisté uspokojení a do určité míry znázorňuje minimálně jeho vlastní představy. Nedostatek technické způsobilosti tedy v tomto případě nebrání možnostem skutečně tvůrčí práce. Pokud by ovšem předložil žákovi list papíru s notovou osnovou učitel hudební výchovy a požádal jej, aby něco zkomponoval, nenásledoval by podle Thackraye žádný výsledek, ledaže by žák ovládal přinejmenším určité prvky hudební notace“ (Drkula Petr, 2011). 

Aby tvorba v hudební výchově nebyla ponechána jen těm vyvoleným žákům, kteří znají základy notace a technicky ovládají hru na hudební nástroj, je potřeba hledat a nacházet alternativní způsoby hudebního vyjádření, kterými by bylo možné obejít klasickou hudební notaci.

Paradoxně se tu nabízí východisko inspirované mnohdy stěží uchopitelnou hudební tvorbou avantgardních hudebních skladatelů 20. století (již zmíněný John Cage nebo Pierre Boulez či Karlheinz Stockhausen). Východiskem je grafická partitura a grafická notace.

Na využití grafických partitur v tvorbě žáků se zaměřil ojedinělý projekt Slyšet jinak. Tento hudebně kreativní program vznikl již v roce 2001 ve spolupráci členů Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a Hudební fakulty brněnské JAMU.

Cílem projektu je …„vytvořit z hudební výchovy podobně tvořivý a hravý předmět, jako je výtvarná výchova. Představa, že bychom se v ní učili o velkých malířích minulosti a jejich dílech, ale sami bychom nic nekreslili ani nemalovali, nám připadá poněkud absurdní, ale podobná situace často nastává v hudební výchově. Hodina naplněná hudební teorií, referáty o slavných hudebních skladatelích minulosti a zpěvem populárních písní má bohužel s tvořivostí jen málo společného“ (Všetičková Gabriela, 2013).

Projekt Slyšet jinak rozvíjí metodu tzv. elementárního komponování, která není určena pouze hudebním géniům, ale je zcela přístupná pro všechny děti bez ohledu na jejich dosavadní zkušenosti a dovednosti, bez ohledu na hudební sluch či hudební talent.

Při produkci z grafických partitur (převzatých i vlastních kompozic) pak děti hrají na netradiční nástroje: přírodní či umělé předměty, své vlastní tělo, hlas, ale i klasické hudební nástroje, jen použité inovativním způsobem (např. preparovaný klavír).

V říjnu v roce 2013 probíhal v rámci projektu Slyšet jinak dvoudenní workshop s Petrem Niklem. Na konci fotogalerie k tomuto setkání je možné nahlédnout i na program a cenná praktická cvičení. Všem bližším zájemcům mohu tato cvičení doporučit pro inspiraci.

Gabriela Všetičková ve svém článku Role grafických partitur a vizualizace hudby v hudebně kreativním projektu Slyšet jinak dochází k velmi uspokojivým závěrům: „Zkušenosti z programu Slyšet jinak zřetelně ukazují, že používání grafických notací pro záznam hudebních myšlenek v procesu elementárního komponování představuje vhodný prostředek pro rovný a aktivní přístup dětí k hudbě, kde není nikdo znevýhodňován svými dosaženými znalostmi. Interpretace a vytváření grafických symbolů podněcuje rozvoj kreativity a (nejen) hudební představivosti, působí také jako motivační faktor, ale může též představovat první stupeň na cestě ke znalosti notace tradiční. Zároveň je tento typ hudebního záznamu vhodný pro navázání úzké mezipředmětové spolupráce s výtvarnou výchovou“ (Všetičková Gabriela, 2013).   

Projekt Slyšet jinak tak zohledňuje nejen nezanedbatelnou důležitost rozvoje kreativity u dětí, ale zároveň se snaží vyslyšet požadavek na užší propojení jednotlivých estetickovýchovných předmětů formou mezioborových přesahů. Nejen díky tomu má na webových stránkách estetické výchovy své opodstatnění.

Sám za sebe pak mohu napsat, že jsem si tvorbu grafické partitury a následnou hudební produkci na základě takového komponování vyzkoušel v Semináři z estetické výchovy u mgr. Jana Špačka a byl jsem mile překvapen, jaký jsem to hudební skladatel.

 

Použité zdroje:

DRKULA, Petr (2011). Výtvarný projev ve vztahu k hudebně tvůrčí náplni školní výchovy. Metodický portál RVP. Retrieved February 20., 2014 from http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/9967/vytvarny-projev-ve-vztahu-k-hudebne-tvurci-naplni-skolni-vychovy.html/.

ŠŇUPÁRKOVÁ, Markéta (2013). Zážitková pedagogika a možnosti její aplikace ve výuce hudební výchovy na víceletém gymnáziu. Kultura, umění a výchova, 1(2).  Retrieved February 20., 2014 from http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=5&clanek=29.

VŠETIČKOVÁ, Gabriela (2013). Role grafických partitur a vizualizace hudby v hudebně kreativním projektu Slyšet jinak. Kultura, umění a výchova, 1(2). Retrieved February 20., 2014 from http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=5&clanek=30.

Napsat komentář