Obsah estetické výchovy

Obsah estetické výchovy – verze pro tisk (pdf)

Vstupem na území estetické výchovy se dostáváme na dvě pole. Na rozhraní a společné oblasti dvou disciplín: estetiky a pedagogiky. A jako takřka vždy, když se dostaneme na takovéto rozhraní, kdy stojíme každou nohou v jiných vodách, je obtížné pojem pevně uchopit, jednoznačně určit jeho obsah. Přesto se o to pokusme!

obsah EV

Termín estetika jsme si již definovali v článku „Estetická výchova? aneb pár slov k vysvětlení pojmu“. Je tedy namístě definovat si ještě druhou z disciplín. Pedagogika …„je v odborném významu věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti“ (Průcha, Walterová, Mareš 2009: 197).

Tak jako se pedagogický charakter jednání nemusí striktně uplatňovat jen ve školském zařízení, tak se i široce pojatá estetická výchova nemusí nutně realizovat pouze ve školním prostředí. Estetické výchově se dostává prostor i v prostředí rodinném či pracovním, v prostředí volnočasových aktivit nebo ve skupině vrstevníků. Estetický aspekt se nás dotýká na každém kroku, při každém, byť sebeběžnějším jednání.

„Estetická výchova, chápaná v celé šíři svých možností, představuje proto velmi složitý komplex výchovných podnětů a její pole zcela přesahuje rámec jen určitých vyučovacích předmětů“ (Uždil 1960: 12).

Takto široce pojatá estetická výchova se projevuje i ve vyučovacích předmětech, kde bychom ji mnohdy ani neočekávali. Prvky krásy můžeme nalézt v pravidelnosti řádu matematiky, neměnnosti fyzikálních zákonů či chemické reakci při pokusu v laboratoři. Zrovna tak v krásných a libých pocitech při obědové přestávce, při cestě do školy a ze školy domů.

V úžeji vymezeném smyslu pak máme estetickou výchovou na mysli vyučovací předmět či estetickovýchovné předměty (Hudební výchova, Výtvarná výchova a Dramatická výchova). Jen na málokteré škole se estetická výchova vyučuje v předmětu nazvaném přímo Estetická výchova. Mnohdy se estetická výchova realizuje v estetickovýchovných předmětech, které …„rozvíjejí estetickou vnímavost, seznamují žáky se základními postupy a technikami umělecké tvorby a podporují jejich kreativitu“ (Průcha, Walterová, Mareš 2009: 70). Často se jedná o dva oddělené předměty Výtvarná výchova a Hudební výchova. Do jisté míry k tomu svádí již samotná koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (2007). Někdy dochází ke spojení obou přívlastků výchovy, tj. Estetická výchova – výtvarná a Estetická výchova – hudební (Brücknerová 2011: 12).

Nahlédneme-li do různých učebnic estetickovýchovných předmětů pro střední školy, zjistíme, že jejich náplň může být různá (tato různost pak vychází z rozdílných pojetí estetické výchovy, o nichž pojednáváme v článku „Pojetí estetické výchovy“). Často jsou to dějiny umění jako takové (např. Kapitoly z dějin výtvarného umění (Prokop 2006) nebo Estetická výchova pro střední školy, 2. díl (Bláha 2001)). Může se však také jednat o pestrý soubor různých témat, která se pojmu krásna a všeho s ním souvisejícím dotýkají (např. Estetická výchova pro střední školy, 1. díl (Skarlantová, Slavík 2001)).     

Estetickou výchovou nemáme (jak by se snad mohlo zdát) na mysli uměleckou výchovu, jelikož estetická výchova zahrnuje i mimoumělecké prostředky. Pojem estetická výchova tak zahrnuje …„výchovu estetického osvojování skutečnosti jak v umění, tak i mimo umění,tedy i pěstování smyslu pro krásu v přírodě a v pracovním procesu, realizaci principu krásy v chování a jednání ve společnosti i ve svém nejintimnějším soukromí. Spadá sem i výchova vkusu, který chápeme jako estetiku denního života, jíž je kultivován smysl pro krásu jevů a předmětů běžné každodenní potřeby“ (Spousta 1996: 37).

Umění však zůstává základním prostředkem estetické výchovy.

Vladimír Spousta pak ve výše citované knize hovoří o dvou stránkách estetickovýchovného procesu (Spousta 1996: 37).

První stránkou je receptivní stránka estetickovýchovného procesu, tedy ta, kdy výchova směřuje k tomu, aby se žák naučil vnímat, prožívat, chápat a hodnotit krásu v umění a mimo umění. Inspirativní ukázkou jak lze vnímat výtvarná umělecká díla může být kniha Michaela Třeštíka Slečny z Avignonu (Třeštík 2010), v níž náš přední znalec a sběratel umění nutkavě píše o tom, jak k němu vybrané obrazy promlouvají, jak s nimi vede dialog na takřka intimní úrovni. Právě schopnosti vnímat umění věnoval i svoji další knihu Umění vnímat umění (Třeštík 2011).

Druhou stránkou je aktivní stránka estetickovýchovného procesu, kdy žák sám vytváří krásu v umění, případně mimo ně. Obě tyto stránky od sebe v estetické výchově nelze oddělit, ba naopak mezi sebou úzce souvisejí, jsou vzájemně provázány. Záleží pak jen na osobnosti pedagoga (je-li sám spíše umělec nebo filozof – estetik), kdy kterou stránku více umocní nad druhou. Prozaicky řečeno estetická výchova usiluje o to, aby …„každý člověk mohl být svým způsobem tvůrcem krásy – ať už jako výrobce obrazu, oblečení nebo kusu nábytku; a stejně tak každý měl v běžném životě právo obklopovat se krásnými věcmi“ (Houellebecq 2011: 145).

Použitá literatura:

BLÁHA, Jaroslav (2001). Estetická výchova pro střední školy, 2. díl. Praha: Scientia Medica.

BRÜCKNEROVÁ, Karla (2011). Skici ze současné estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita.

HOUELLEBECQ, Michel (2011). Mapa a území. Praha: Odeon.

PROKOP, Vladimír (2006). Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov: O.K.-Soft.

PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (2007). Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

SKARLANTOVÁ, Jana, SLAVÍK, Jan (2001). Estetická výchova pro střední školy,
1. díl
. Praha: Scientia Medica.

SPOUSTA, Vladimír (1996). Krása, umění a výchova. Brno: Masarykova univerzita.

TŘEŠTÍK, Michael (2010). Slečny z Avignonu. Nutkavé psaní o obrazech. Praha: Gasset.

TŘEŠTÍK, Michael (2011). Umění vnímat umění. Praha: Gasset.

UŽDIL, Jaromír. (1960). Estetická výchova. Úvod do studia. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

 

Napsat komentář