Estetická výchova? aneb pár slov k vysvětlení pojmu

Estetická výchova aneb Pár slov k vysvětlení pojmu – verze pro tisk (pdf)

V tomto článku se ocitáme na pomyslném začátku. Pokusíme se vysvětlit a pochopit (za pomoci slovníků i selského rozumu), co je to vlastně estetická výchova. V dalších článcích si ukážeme, jaký je její obsah, jaké jsou její cíle a možná pojetí estetické výchovy.

pojem EV

Pojem estetická výchova jako takový je složený ze dvou slov. Nejprve si tedy definujme každé z těchto slov zvlášť.

Termín estetika je slovo řeckého původu a rozumíme jím …„vědní obor zabývající se otázkami krásy, podstaty umění a metodami umělecké tvorby, teorie umění“ (Petráčková, Kraus 2000: 205). (Záměrně citujeme z Akademického slovníku cizích slov, protože je vedle internetové wikipedie zřejmě tím nejbližším a nejpravděpodobnějším zdrojem, do kterého by se s estetikou neobeznámený čtenář podíval. Zvídavý čtenář toužící po bližším obeznámení má k dispozici další zdroje. Nemusí se přitom nutně poohlížet po zahraničních autorech. O dějinách estetiky se může dočíst v Kapitolách z dějin estetiky (Volek 1985) od Jaroslava Volka, o estetice obecně v knize K otázkám předmětu a metod estetiky a obecné teorie umění (Volek 1963) od téhož autora. K základnímu, avšak dostatečnému zasvěcení, postačí učebnice Estetika na dlani (Ptáčková, Stibral 2002). Aktuálním otázkám současné estetiky se pak věnuje sborník Estetika na přelomu milénia (Zahrádka (ed.) 2010) – pozn. autora). 

Do filozofické terminologie pojem uvedl německý osvícenský filozof Alexander Gottlieb Baumgarten, když v roce 1750 vydal spis Aesthetica. Estetika je tedy filozofickou naukou o krásnu. Základy estetiky však najdeme již v antické filozofii, u Platóna a Aristotela, od nichž se problematika krásna vine napříč dějinami myšlení (tu spíše tmářským, jindy naopak osvícenějším), až k Baumgartenovi a Kantovi. A bude se vinout ještě dál ve třetím tisíciletí, protože krása bude stále přítomná. I přes případné proměny našich (myšleno lidských) hodnot, nás bude stále udivovat a vzrušovat.

Druhý termín výchova je zdánlivě jasnější, již jen proto, že slovo „výchova“ je českého původu. Přesto se podívejme, jak zní jedna z jeho možných definic. Výchova je …„proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji“ (Průcha, Walterová, Mareš 2009: 345). Možných definic pojmu „výchova“ bychom našli celou řadu. Vzájemně se od sebe liší v tom, zda pojem vykládají a používají v širším nebo v užším významovém smyslu (Průcha 2005: 56).  

Estetickou výchovou tak označujeme výchovnou …„činnost, kterou navozujeme v psychice člověka potřebu estetických prožitků a estetického sebevyjádření, a která směřuje k utváření hodnotícího vztahu člověka k estetickým jevům“ (Urban 1970: 24).

Pedagogickém slovníku je termín „estetická výchova“ definován jako …„kultivace vztahu ke kráse a umění, rozvíjení estetického cítění a schopností vnímat a oceňovat estetické hodnoty v přírodě, lidských výtvorech i v každodenním životě. Realizuje se ve škole prostřednictvím estetickovýchovných předmětů, v mimovyučovacích a zájmových činnostech a akcemi školy (výchovné koncerty, exkurze, návštěvy divadelních představení, výstav, muzeí a galerií, besedy se spisovateli a umělci)“ (Průcha, Walterová, Mareš 2009: 70).

Podobně jako estetika má své kořeny ve starověkém Řecku, tak i náznaky o estetickou výchovu můžeme nalézt již v antice, např. u Platóna, který ve třetí knize své Ústavy považuje výchovu uměním (respektive hudbou) za …„nejúčinnější, že při něm nejvíce vnikají do nitra duše rytmus a harmonie a nejsilněji ji uchvacují, přinášejíce ladnost […] že kdo má potřebné hudební vychování, má nejbystřejší zrak pro nedostatky a vady buď lidských děl nebo děl přírody a správně se nad nimi horší; krásné věci chválí a s radostí je přijímaje do duše má z nich potravu a stává se krásným a dobrým, kdežto věci ošklivé správně odsuzuje a nenávidí jich hned v mládí, ještě dříve než jest s to, aby pochopil rozumový důvod; a když pak přijde rozum, vítá jej člověk takto vychovaný, poněvadž jej pro svou příbuznost s ním on nejlépe poznává“ (Platón 2003: 109-110).

V antice tak múzické vzdělání vedle vzdělávání v gymnastice přispívalo k naplňování dokonalého ideálu kalokagathía. Inu ne nadarmo se říká, že antické Řecko je kolébkou evropské kultury a civilizace.

Použitá literatura:

PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří (2000). Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia.

PLATÓN (2003). Spisy IV (Kleitofón, Ústava, Timaios, Kritias). Praha: OIKOYMENH.

PRŮCHA, Jan (2005). Moderní pedagogika. Praha: Portál.

PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.

PTÁČKOVÁ, Brigita, STIBRAL, Karel (2002). Estetika na dlani. Olomouc: Rubico.

URBAN, Bohumil S. (1970). Úvod do teorie estetické výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

VOLEK, Jaroslav (1963). K otázkám předmětu a metod obecné teorie umění. Praha: Universita Karlova.

VOLEK, Jaroslav (1985). Kapitoly z dějin estetiky. Od antiky k počátku XX. století. Praha: Panton.

ZAHRÁDKA, Pavel (ed.) (2010). Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister & Principal.

Napsat komentář