Filmové biografie o hudebních osobnostech jako didaktický prostředek ve výuce hudební výchovy

Filmové biografie o hudebních osobnostech jako didaktický prostředek ve výuce hudební výchovy – verze pro tisk (pdf)

Hudební výchova má dvě složky: aktivní a receptivní.

Aktivní složkou, v RVP G nazvanou „produkce“ (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia 2007: 52) myslíme činnosti vokální, instrumentální, hudebně pohybové, receptivní složkou pak činnosti poslechové.

Každá z těchto složek s sebou přináší (pro žáka i pro učitele) určitá nemalá rizika. V případě aktivní složky se může stát, že žákovi zkrátka není shůry dáno, nemá hudební sluch, je v období puberty a mutuje, případně je „samá ruka samá noha“ a procítěný pohyb mu není vlastní, ba naopak cítí se při těchto činnostech trapně.

Obdobná úskalí spojená s nedostatkem talentu a přirozeného nadání s sebou nese i výtvarná výchova, která se ovšem (z pohledu žáka) „dá nějak přežít“. Mají-li si žáci čtyřletých gymnázií v 1. a 2. ročníku vybrat mezi hudební a výtvarnou výchovou, rozhodnou se častěji pro výtvarnou výchovu (to je jen má domněnka, nemám to podloženo výzkumem, vycházím ze své vlastní zkušenosti a z pedagogické praxe na jednom gymnáziu – poznámka autora).

Důležitým faktorem při žákově rozhodování také může být osobnost učitele a učitelovo pojetí výuky. Žák si vybere na základě vyučujícího učitele takový předmět, který pro něj bude představovat menší nutné zlo. Ne, že by to byla dobrá vizitka pro pedagoga. Žák je však vnímavý a může se také rozhodnout na základě toho, jak je učitel zkušený, jaký je didaktik, na základě čeho hodnotí, jak dokáže motivovat, jaký má k žákům a k výuce přístup. Jsou-li tyto schopnosti tím, co si může dát učitel „za rámeček“, zvolí si hudební výchovu i žák, který má rozsah svého hlasu sotva jednu oktávu.

Receptivní složka hudební výchovy, v RVP G nazvaná „recepce a reflexe“ (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia 2007: 53), tedy poslech hudby, pro většinu žáků také nepředstavuje nic příliš atraktivního. Nepochybně je snazší dívat se otevřenýma očima na sled několika Picassových obrazů, než se zavřenýma očima soustředěně naslouchat třeba Stravinskému. Schopnosti naslouchat artificiální hudbě jsou u dnešní mladé, tzv. klipové generace nerozvinuté. S artificiální hudbou mají žáci minimální zkušenosti, zrovna tak se soustředěným poslechem písně (nebo skladby) přesahující pět minut, ve které se nejenže neopakuje schéma „sloka refrén sloka refrén a v závěru repetice refrénu“, ale navíc se v ní ani nezpívá.

Veronika Ševčíková, na jejíž článek v závěru odkazujeme, píše, že v hudební výchově …„nejde jen o získání a prohloubení znalostí v oblasti dějin hudby, ale hlavně o rozvoj individuálních poslechových dovedností a formování zralých postojů k hudbě a jejich prezentacím. Řečeno jednoduše, jde o to přimět děti a mládež k tomu, aby hudbu a její poslech potřebovali ke svému životu, aby jejich výběr v oblasti poslechu hudby byl co nejnáročnější a aby dokázali poslouchat“ (Ševčíková 2013). Autorka nakonec nabádá k tomu, aby učitel hudební výchovy, jakožto popularizátor hudby, hledal a využíval nejrozmanitější metody a formy zprostředkování hudby.

Za jednu z takových užitečných forem Veronika Ševčíková považuje filmovou biografii o hudebních osobnostech. Varuje však před sklouznutím k podbízivosti a především před minutím se cíle. Tím je totiž právě hudba. „Poučení a smysluplné využití filmu jako popularizačního prostředku hudby a hudebních osobností může být v rukou zralého a kreativního učitele významným a fungujícím didaktickým prostředkem interdisciplinární povahy (…) Komentovaná filmová projekce musí příjemcům poskytnout především silný emotivní, a hudbou spojený zážitek“ (Ševčíková 2013).

Snad právě skrze zážitek spojený se sledováním filmu můžeme zPOPularizovat jinak nePOPulární artificiální hudbu.

Jak s filmovými biografiemi ve výuce hudební výchovy pracovat? Jaké filmy zvolit? To vše autorka nabízí ve svém článku „Filmová biografie o hudebních osobnostech“ z časopisu „Kultura, umění a výchova“.

Autorkou navrhované a doporučované filmy snad jen doplníme o filmy Piano od Jane Campionové Pianista od Romana Polanského. 

Použitá literatura:

Ševčíková, Veronika (2013, December 11). Filmová biografie o hudebních osobnostech. Retrieved January 15, 2014 from <http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=5&clanek=27>.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (2007). Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze.

Autorem náhledového obrázku je Charlie Rosenbury (http://www.flickr.com/photos/chuckmo/42802804/sizes/o/)

Napsat komentář