Tvůrčí psaní aneb Nech umění vyprávět

Tvůrčí psaní aneb Nech umění vyprávět – verze pro tisk (pdf)

Krátký příspěvek k tvůrčímu psaní s malou ukázkou.

O tvůrčím psaní jsme již na stránkách Estetické výchovy psali. Jedním z předních propagátorů tvůrčího psaní je Zbyněk Fišer, který je také spoluautorem výborné knihy Slovem, akcí, obrazem. V knize se hlásí o „slovo“. Uvádí v ní řadu různých technik (abecedář, clustering, akrostich), které mohou být cennou inspirací pro výuku nejen estetickovýchovných oborů. Obecněji o tvůrčím psaní a jeho smyslu pojednává Fišerův článek na stránkách rvp.cz. Otázku, jestli „Má tvůrčí psaní místo v nových vzdělávacích programech?“ si pokládá Karla Brücknerová ve stejnojmenném článku ve sborníku Studia Paedagogica.

Možnou technikou tvůrčího psaní je dát si ve své literární tvorbě určité limity. Například omezit se v jinak rozmáchlém psaní pouze na padesát slov, jako tomu udělal Zdeněk Král ve svém projektu Příběhy na padesát slov. Přispívající autorce Lidmile Kábrtové začátkem roku u brněnského nakladatelství Host vyšla dokonce i kniha „Koho vypijou lišky“, jejíž jednotlivé kapitoly – příběhy skládající se v mozaiku, mají vždy právě padesát slov. O tom, že tato technika není jen samoúčelná, jak by se snad mohlo na první pohled zdát, se můžete četbou této skvělé knihy sami přesvědčit. Přesvědčil se o tom i Lukáš Hejlík, který knihu zařadil do cyklu scénických čtení LiStOVáNí.

Techniky tvůrčího psaní můžeme využít při vnímání obrazů. Obrazy samozřejmě můžeme poučeně interpretovat, zasvěceně o nich hovořit. Tak je tomu ve většině knih o umění. Mnohdy nám však k tomuto nezbytné znalosti souvislostí chybí.

Michael Třeštík například při psaní své knihy „Umění vnímat umění“ nastudoval na padesát knih, nechal se poučit odborníky, aby nám, laikům, přinesl srozumitelnou výpověď o světě umění. Přesto se shledal s kritikou odborníků, že fušuje do řemesla, ve kterém nebyl dostatečně vzdělán. Přenechme tedy poučenou interpretaci odborníkům, kunsthistorikům a jiným, povolanějším. Přečtením Gombricha jistě zbytečně neztratíme čas, ale neukvapujme se v našich závěrech.

tvůrčí psaní článek

To, jak uplatnit a aplikovat tvůrčí psaní v estetické výchově předkládá Štěpánka Nová ve své magisterské diplomové práci „Možnosti využití tvůrčího psaní ve výuce estetické výchovy“. Doporučuji k pročtení.

Sám za sebe však na úvod tvůrčího procesu (a na závěr článku) navrhuji jednoduché cvičení. Zkusme i my chvíli obrazy pouze „laicky“ vnímat a nechme je vypravovat jejich příběh. Možná nám to o obraze (a zejména o nás samotných) řekne více, než výklady specialistů. Nakonec, je to náš příběh.

Obdobně k tvůrčímu psaní přistupuje projekt Art of Storytelling na webových stránkách Delaware Art Museum v americkém Wilmingtonu. „Spisovatel“ si zvolí obraz a literární žánr, ve kterém pak píše. Vedle obrazů, které má Muzeum ve své sbírce si můžete kolážovitě poskládat svůj vlastní obraz a následně psát o něm. Doporučuji.

Pro inspiraci předkládám svých šestnáct příběhů. Cyklus jsem si nazval „Nech umění vyprávět“, stejně jako rámec lekcí na našem webu.

Nech umění vyprávět

První kapitola: NECHÁVÁM UMĚNÍ VYPRÁVĚT

Následující kapitoly (je možné číst v libovolném pořadí): JEŠTĚ VŮBEC NĚKDO VZPOMENE, KŘEHKÉ, BLÍZKO SEBE, NAPOSPAS, NE, NEDRAMATIZOVATODNEPAMĚTI, PO TŘICÍTCE, POTŘEBA LÁSKY, PROKLETÍSOBĚ, SPÍ, ŠŤASTNÝ HOVĚZÍ BLUES, VYMANIT

Poslední kapitola: NECHTE UMĚNÍ VYPRÁVĚT

Další kapitoly jsou již na vás. Jaký je váš obraz? A jaký je váš příběh? Nechte umění vyprávět!

citace obrázků

Napsat komentář