Jak je možné chápat lekci

Na našich webových stránkách o estetické výchově často operujeme s pojmem „lekce“. Samotné vypracované lekce na různá estetickovýchovná témata jsou pak obsahem rubriky Návrhy lekcí. Najdete v ní připravené lekce k realizaci doslova jako na talíři, stačí si jen z pomyslného švédského stolu vybrat. Na některé z těchto lekcí se budu odkazovat i v následujícím textu.

Jistě jste se několikrát v běžné konverzaci setkali se souslovím „dát někomu lekci“. Význam tohoto rčení  si můžeme vyložit jako „dát někomu za vyučenou“, případně „dát někomu na pamětnou“. Takovéto vnímání lekce má spíše negativní podtext: lekce je určena někomu, kdo si ji svým nežádoucím chováním, jednáním či smýšlením zasloužil, zpravidla v nejvyšší čas, ne-li už pozdě.

P1310644

 

Zkusme však obrátit optiku pohledu a podívejme se na význam slova „lekce“ z té lepší stránky, zasaďme si lekci do pedagogického prostředí, přičemž souvislost s „vyučením“ a „pamětí“ neopouštějme. Po uštědření, absolvování správné lekce v tom kladném smyslu tohoto slova by měl být žák vyučen (respektive poučen) a lekce by mu měla utkvět v paměti.

V pedagogickém, školním prostředí se s lekcí nejčastěji setkáme v jazykových učebnicích. Například v učebnicích anglického jazyka. V lekci „Family“ se žák s fiktivním hrdinou, kamarádským průvodcem, který žáka provází celou učebnicí všemi lekcemi, naučí pojmenovat anglicky všechny členy rodiny (mnohdy i ty, jejichž pojmenování dosud neznal ani v češtině). Žák se také dozví, že se všichni uvedení členové jednou za rok sejdou u nich doma (čímž se aktuální lekce dotkne dalších lekcí „My house“ a „Town and country“), a to vždy na Vánoce (průnik s lekcí „Christmas time“).

Každá z těchto jazykových lekcí přitom využívá různých výukových metod: čtení úvodního článku nebo příběhu fiktivního hrdiny vztahujícího se k tématu lekce, vysvětlení nových gramatických jevů s případným připomenutím nezbytné znalosti gramatiky z některé předchozí lekce, nová slovíčka pro rozšíření slovní zásoby, několik cvičení (individuálních nebo v rámci konverzace ve dvojicích či ve skupině) a většinou neoblíbený, avšak nutný poslech.

Lekci tedy chápeme jako tematický okruh učiva, jeden učební tematický celek, kdy se s tématem seznamujeme skrze pestrou škálu výukových (didaktických) metod. Je ovšem velmi žádoucí, aby se v některých styčných bodech každá lekce dotýkala, případně protínala i s dalšími lekcemi jak v rámci vyučovacího předmětu (např. Estetická výchova, respektive Výtvarná výchova), tak i mezipředmětově, a nebyla tak vytržená z kontextu dalšího učiva.

Vždy je potřeba si ujasnit, kde je pro konkrétní lekci místo, kdy je pro ni příhodný čas a to nejen v rámci konkrétního vyučovacího předmětu, ale v rámci vzdělávání celkově.

Pro demonstrování prolínání jednotlivých lekcí v kontextu Estetické výchovy a jejich přesah do dalších vyučovacích předmětů nám velmi vhodně poslouží knižní obálky Sebraného díla Jana Balabána (posloužily nám také jako náhledový obrázek k tomuto zamyšlení).

 

obálky

Náš vyučovací předmět Estetická výchova představuje červená kniha. Estetická výchova na jedné straně hraničí s Českým jazykem a literaturou (bílá kniha), na druhé straně s Občanskou výchovou a Základy společenských věd (žlutá kniha), který dále přechází v Dějepis (hnědá kniha). Případně chtěli-li bychom výše popsané aplikovat na vzdělávací oblasti z Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia, tak vzdělávací oblast Umění a kultura hraničí na jedné straně s oblastí Jazyk a jazyková komunikace a na druhé straně s oblastí Člověk a společnost.

Černé plné kruhy na jednotlivých obálkách, které se mezi sebou prolínají (jsou to vlastně tzv. „Eulerovy kruhy“), jsou právě ty naše jednotlivé lekce. Každá lekce má svoji soběstojnost. Obstála by sama o sobě, např. jako animační program nebo v rámci průřezového tématu. Avšak např. na gymnáziu, kde se vyloženě nabízí mezipředmětová propojenost, přecházejí lekce (černé plné kruhy) nejen mezi sebou, ale i z jednoho předmětu do druhého (tj. z jedné knihy do druhé). U Estetické výchovy je zřejmý přesah do Českého jazyka a literatury (např. lekcí Kniha jako užité umění). Naopak i v Estetické výchově je žádoucí mluvit krásně spisovně, mít bohatou slovní zásobu k vyjádření svých pocitů při vnímání díla a literatura je nesporně také záležitostí estetiky a estetické výchovy. Obdobně jako výtvarné umění a hudba, má i literatura své dějiny, které jdou ruku v ruce s těmi výtvarnými, hudebními a obecnými. Literatura má své specifické výrazové prostředky, má své formy, druhy a žánry, u nichž lze opět najít jisté paralely s hudební a výtvarnou oblastí. Zrovna tak se Estetická výchova dotýká Občanské výchovy a společenskovědního základu, kterým je ve čtvrtém ročníku gymnázia mnohdy filozofie (z jejíhož základu estetika vznikla), případně sociologie a etika (z našich lekcí je na tomto pomyslném rozhraní např. lekce Street art či lekce Umění a svoboda). A samozřejmě je tu jasné propojení na Dějepis, tedy na obecné dějiny, protože bez znalosti obecných dějin nemá valného smyslu učit vybrané kapitoly z dějin umění, hudby, literatury a zrovna tak filozofie. Bez znalosti obecných dějin není hřbet a pevná vazba, do které bychom mohli vkládat ony jednotlivé vybrané kapitoly (např. jednotlivé lekce Úhel pohledu či Šelmovství barev z cyklu  Nech umění vyprávět věnující se dějinám umění nebo lekce Dante detektivní).

Prolínající se kulaté kruhy na obálkách Balabánova Sebraného díla jsou velmi příhodné. Nedávno jsem pil velmi dobré moravské červené víno, o jehož chuti se respektovaný sommeliér vyjádřil, že chuť tohoto vína je „kulatá“. Při ochutnání tohoto vína jsem věděl, že jsem v pravý čas dostal lekci. Střídmému pití vína se věnuji ve zdravé míře deset let. V okamžik setkání s tímto vínem jsem však často váhal, jestli je mé  pití vína vždy střídmé a zdravá míra není pouhým alibismem. Deset let byla již dostatečně dlouhá doba na to, abych byl poučen, že mi stojí za to pít raději pouze opravdu dobré víno, byť třeba v menším množství. Na tu kulatou chuť dlouho nezapomenu. Pravděpodobně bude následující čas měřítkem, podle kterého budu posuzovat další vinné chutě. Budu nadále na jazyku a na patře svými zhýčkanými chuťovými pohárky hledat onu kulatost a jednou za delší čas si ji připomenu zmíněným vínem, kterým jsem se pro všechny případy pečlivě předzásobil.

Podobně by každá jednotlivá lekce měla mít kulatou chuť, aby si ji žák mohl vychutnat a hned tak na ni nezapomněl. Aby mu vedle poznání a ponaučení přinesla i intenzivní zážitek a prožitek přesahující hranice lekce samotné.

Nakonec vy, případní čtenáři – pedagogové, v tomto archivu máte k dispozici řadu lekcí, které můžete svým žákům ve zdravé míře a ve správný čas dávkovat přímo z koštýře.

 

Autorem náhledového obrázku je typograf Martin Pecina (http://www.book-design.eu/knizni-grafika.html#balaban-dilo). Obrázek jsme použili se souhlasem autora.

 

 

Napsat komentář