Cyklus lekcí „Nech umění vyprávět“

aneb Příběh umění trochu jinak. „Obraz je jevištěm příběhu, jehož začátek divák propásl a jehož konec umělec nezná“ (Alberto Manguel).

Projekt „Nech umění vyprávět“ je souborem lekcí, které si kladou za cíl zprostředkovat žákům staré známé dějiny umění novou zážitkovou formou.   

Při pročítání Školních vzdělávacích programů několika gymnázií jsem se setkal s poměrně stálou koncepcí vzdělávací oblasti Umění a kultura. Již v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je oblast rozdělena na Výtvarný obor a Hudební obor. Takovéto rozdělení pak pedagogy – tvůrce konkrétních Školních vzdělávacích programů svádí k tomu, aby vzdělávací oblast Umění a kultura také rozdělili na Výtvarnou výchovu a Hudební výchovu a nechali žáky vybrat si z nabízených výchov jednu, které se budou věnovat v prvním a druhém ročníku (respektive kvintě a sextě). Na integrovaný vyučovací předmět Estetická výchova ve Školních vzdělávacích programech nenatrefíte.

Stěžejním obsahem obou z uvedených výchov se pak stávají dějiny daného oboru. Je to zcela nasnadě. Vždyť i literatura a filozofie (v rámci vyučovacích předmětů Český jazyk a literatura a Základy společenských věd) se zpravidla vyučují formou lineárních dějin, v jasné chronologii, od antiky po současnost. Je to vodítko, které je praktické, ale mnohdy výuku příliš svírá. Vodítko, které žáka vede po předem dobře prošlapané stezce; zrovna tak vodítko, které se učitelům dobře a pohodlně drží.

Zavzpomínal jsem si, jakou formou jsem byl s dějinami výtvarného umění ve Výtvarné výchově (ta byla mojí volbou, protože zpěv mi v tom období mutoval) před patnácti lety seznamován já. Nostalgické zamáčknutí slzy nebylo potřeba. Nebyla to právě šťastná vzpomínka, když už se mi ji podařilo po delší chvíli vyvolat. Ovšem při čtení Školních vzdělávacích programů a po několika rozhovorech s žáky prvních a druhých ročníků různých gymnázií, jsem dospěl k závěru, že se ve výuce estetickovýchovných předmětů mnohé nezměnilo.

Zamýšlel jsem se nad tím, jak bych se s dějinami umění chtěl toho času seznámit, abych si po patnácti letech byl okamžitě schopen vybavit nejen nějaké vědomosti a dovednosti, ale i příjemné vzpomínky. Procházet se dějinami umění svobodněji, tu a tam si dopřát delší zastavení, abych si některé okamžiky mohl sám prožít, případně si k některým obrazům nacházet vlastní cestu a nemuset jít zrovna tou, na niž mne odkázal učitel, případně autor učebnice.

Při takovém vzpomínání a zamýšlení mne napadala celá řada nápadů, jak by bylo možné dějinami umění procházet. Nejprve jsem si promyslel kubismus, poté fauvismus a už se mi v hlavě klubaly nápady na jiná období a jiné umělecké směry. Nebylo vyhnutí a já si ty nápady musel začít zapisovat a v poměrně krátkém čase jsem vytvořil dvě lekce: „Úhel pohledu“ a „Šelmovství barev“. Stále jsem se snažil mít na paměti hlavní motiv mého snažení: Jak bych si já sám přál být seznámen s dějinami umění? Na tuto otázku jsem jako na jakýsi leitmotiv mého počínání bral neustále zřetel.

Vytvořil jsem si koncepci, v rámci které je 16 dvouhodinových lekcí, což nám s příležitostnými exkurzemi a návštěvami muzeí či galerií vydá na jedno pololetí. Tyto lekce sledují dějiny umění přibližně v rozmezí let 1850 – 1950, do značné míry se drží nabízené linie chronologického „příběhu umění“, ale poskytují značnou míru svobody a prostoru pro vlastní objevování žáků.

Dvojice lekcí (např. právě lekce „Úhel pohledu“ a „Šelmovství barev“) jsou vždy do větší míry párové, tvoří takový pandán, ačkoliv provázanost je mezi všemi lekcemi. Celý tento cyklus jsem nazval „Nech umění vyprávět“. Uměním mám na mysli nejen umění výtvarné, ale i hudbu, případně literaturu, divadlo, film. Ačkoliv jsou lekce (z praktických důvodů) vytvořeny se zřetelem na vyučovací předmět Výtvarná výchova, pojímají umění jako celek, soustřeďují se na kontext a souvislosti. Tak jako je to vlastní estetické výchově.

Pro tvorbu jednotlivých lekcí v rámci tohoto velkého projektu jsem si předem stanovil určité podmínky a limity, aby lekce měly ustálený tvar.

Každá lekce obsahuje základní text, vyprávění (o rozsahu přibližně 5 normostran), které je ilustrované powerpointovou prezentací (přibližně o 25 slidech). Vyprávění by mělo být poutavé, bude pak na zvážení jednotlivých učitelů, jakou míru živosti a dramatičnosti pro prezentaci samotnou zvolí (nabízí se storytelling, kterým jsem byl inspirován). Lekce je doplněna úkoly (minimálně 5 úkolů), které žáci plní v průběhu lekce individuálně, ale především ve dvojicích (nebo i ve trojicích, podle možností a konkrétních podmínek jednotlivé třídy, ideální by bylo mít žáky rozdělené přibližně do šesti skupin). Některé navrhované úkoly mohou být alternativní, jako návrhy, kdy záleží na každém učiteli, jestli je do výuky zařadí. Jiné úkoly jsou pak vhodné jako domácí. Úkoly, které to svým charakterem umožňují, jsou doplněny i správným nebo přípustným řešením.

Žák by měl na začátku výuky tohoto projektu obdržet CD se základními texty, powerpointovými prezentacemi a vybranými hudebními skladbami, aby se k lekcím mohl kdykoliv vrátit, případně plnit zadané domácí úkoly. Úkoly by měl učitel rozdat žákům do dvojic v podobě pracovních listů.

Vyprávění s powerpoinotovou prezentací si vyžádá přibližně 30 minut, plnění úkolů pak 60 minut, čímž se dostáváme k naplnění časového rozsahu vyučovací dvouhodiny.

Obsah (podle připravených a postupně vkládaných lekcí bude vždy aktualizován):

Úhel pohledu (kubismus, Pablo Picasso, Igor Stravinskij, fenomén českého kubismu)

Šelmovství barev (fauvismus, Henri Matisse, opět částečně Picasso se Stravinským, ale také Coco Chanel a Gertruda Steinová)

 

 

One Comment

  1. Pingback: Úhel pohledu | Estetická výchova

Napsat komentář